Svatba v Čechách

Dne 29. června 1900 si arcivévoda dojel do Drážďan pro svou snoubeku. Cestou se na její přání ještě krátce zastavil ve Velkém Březně, kde na nádraží pozdravil zde žijící příbuzné nevěsty. Následující den v sobotu 30. června oba dorazili v odpoledních hodinách společně v doprovodu některých příbuzných ze strany nevěsty do Zákup.

Arcivévoda František Ferdinand d´Este a hraběnka Žofie Chotkova po příjezdu na nádraží v České Lípě. V pozadí salónní vagon č.18 (vyroben r.1898) používáný následníkem trůnu do roku 1902.

 

Datum a místo svatby bylo stanoveno na 1.července 1900 v Zákupech (Reichstadt). Zde se nachází zámek, který určil císař nevlastní matce Františka Ferdinanda za vdovské sídlo. Byla to ona Marie Terezie a její dvě dcery, kdo na svatbě zastupoval příslušníky habsbursko-lotrinské dynastie. Byly přítomny i Žofiiny sestry se svými manželi a Žofin bratr. Svatby se dále účastnilo několik zákupských městských radních v čele se starostou. Ženich oblékl gala uniformu generála jezdectva a za své svědky měl svého Nejvyššího hofmistra Alberta hraběte Nostitze a Aloise prince Löwensteina z Bavorska. Nevěstiny atlasové šaty byly bílé, ve vlasech se jí třpytil briliantový diadém a jejími svědky byli bratr Wolfgang hrabě Chotek (1860-1926) a bratranec Karel hrabě Chotek.

Oddávajícím knězem za asitence představeného místního dominikánského kláštera Floriana Lammela a dvorního zámeckého kněze Andrease Csáka z Vídně byl děkan Vilém Hiksch. Ten ve své řeči připomenul vážnost této chvíle, která splňuje nejvřelejší přání snoubenců a oba spojuje v nerozlučný svazek. František Ferdinand a Žofie Chotková vyslovili své "ano" zřetelně slyšitelným hlasem a vyměnili si snubní psteny. Po skončení obřadu pronesl děkan k manželům blahopřání: ,,Kéž tyto prsteny jsou na věčné časy poutem vašeho nezkaleného štěstí. To je nejvroucnější přání mnoha miliónů srdcí".

Fotografie pořízená Žofiiným bratrancem hrabětem Karlem Maria Chotkem (1853-1926) předposledním majitelem zámku Velké Březno.

Svatební hosté zasedli v zákupském zámku ke svatební tabulli a když se již hostina chýlila ke konci přinesl hofmistr Janacek telegram. Císař František Josef I. povýšil Žofii do knížecího stavu. "Jeho císařské a královské apoštolské Veličenstvo učinilo nejvznešenějším osobním přípisem datovaným k 1. červenci v Bad Ischlu rozhodnutí bezplatně povýšit morganatickou choť Jeho císařské a královské Výsoti pana rakouského arcivévody d´Este, Žofii, rozenou hraběnku Chotkovou z Chotkova a Vojnína, do dědičného knížecího stavu se jménem Hohenberg a prediktátem knížecí Milost" hr. Paar. Z hraběnky Chotkové se stala kněžna Hohenbergová a její předepsané oslovení nyní znělo "knížecí Milosti".

Svatební hosté se začali rozjíždět do svých domovů po třinácté hodině, pak přišli vzdát hold manželskému páru také místní ostrostřelci, vojenští veteráni, hasiči a muzikanti. Brzy nato novomanželé Zákupy opustili a odjeli na zámek Konopiště. Osm dní po svatbě napsal František Ferdinand své nevlastní matce Marii Terezii : "Oba jsme nevýslovně šťastni a za toto štěstí vděčíme především Tobě. Kde bychom dnes byli, kdyby ses nás neujala tak vznešeným a dojemným způsobem. Neustále o Tobě také hovoříme a naše vděčnost nezná hranic. Žofinka je drahoušek a já jsem proto nevýslovně šťastný. Stará se o mne, daří se mi skvěle, jsem zdráv a mnohem méně nervózní. O tobě neustále básní, vynáší tě do nebes, nemluví o ničem jiném než o Tvé dobrotě a lásce. Nechť Ti, drahá maminko, dobrotivý Bůh, k němuž se společně se Žofií dvakrát za den modlíme v naší kapli, oplatí vše, co jsi pro nás vykonala. Objímám Tebe i sestry, líbám Ti ruce a jsem navždy Tvůj nejvděčnější a hluboce milující syn.  Franci".

 

Manželství uzavřené za tak dramatických okolností a považované téměř za dynastickou a státní katastrofu se ukázalo být manželstvím šťastným a harmonickým.

 

"Byli jsme zvyklí na nevázaný mládenecký život, odvyklí práci a bylo nám zvykati na nový pořádek paní kněžnou zvolna, ale pevně zaváděný. Znala to znamenitě, dovedla uplatňovat svou vůli formou, že se nedalo protestovat. První, kdo poslouchal, byl následník sám, byl zcela pod pantoflem, aniž si toho byl "Franci", jak mu říkala, vědom. Projevujíc mu lásku a oddanost, vnutila mu vždy svou vůli, stejně jako služebnictvu a úřednictvu. Následníkova "Žofi" uměla tak laskavě poručiti i pokárati, že to bylo přijímáno jako milostivé jednání, ode všech žádala víc práce, podle hesla chtíc na lidech nemožné, aby se docílilo možné..." (Rudolf Mikula-sluha)

"Všeobecné mínění bylo, že kněžna měla na následníka neblahý vliv a že ho učinila lakomcem. Výtka není oprávněna. Lakomství jim mohl přičítat jen ten, kdo neznal jejich peněžní poměry. Následník pokud byl svoboden, vůbec se o hmotné záležitosti nestaral. Uvádět příjmy do rovnováhy s vydáními bylo starostí ústředního ředitelství. Jednalo-li se o stavbu nebo založení parku, dělal následník velké plány a žádný obnos nebyl mu dost vysoký, provedla-li se věc jak chtěl. Kupoval starožitnosti, neptaje se pokladníka. Tak to vypadalo, když manželka převzala hospodářství. Zhrozila se skutečností, jež všude nalezla a tak nastalo ono šetření, v němž veřejnost shledávala lakomost. Naučila Franciho lépe počítat, aby nevydával víc, než přijímal." (Rudolf Mikula-sluha)

nahoru