Sarajevo 28. června 1914

 Byla neděle ráno dne 28.června 1914 a slunné hlavní město Bosny Sarajevo (Evropský Jeruzalém s 51.872 obyv. z toho 3.000 vojsko. Podle náboženství cca.: 15.672 římsko-katol., 7858 řecko-vých., 18.158 muslimů a 7058 židů) se slavnostně připravovalo na přivítání následníka trůnu habsburské monarchie Jeho Výsosti arcivévody Františka Ferdinanda d´Este s chotí. Ulice lemovaly početné zástupy. Mezi nimi však bylo také šest ozbrojených mladíků...


Arcivévoda František Ferdinand nadiktoval poslední telegram pro dceru Sofii a na 09.00 hodin byla v hotelu Bosna připravena bohoslužba pro arcivévodský pár.“Mně i mamá se daří dobře. Počasí horké a pěkné. Včera jsme měli velkou večeři a dnes dopoledne máme velké přijetí v Sarajevu. Odpoledne opět velká večeře a pak odjezd na Viribus Unitis. Nejvroucněji Vás objímá. V úterý. Papá.“  Po požehnání se arcivévodský pár odebral procházkou parkem na nedalekou železniční stanici lázně Ilidža. V 09.45 odjížděj již dvorní vlak se 17 minutovým zpožděním do zhruba 6km vzdáleného Sarajeva. Na sarajevském nádraží byl následník trůnu s chotí přivítán velitelem 15. sboru generálem Appelem a pak společně odjeli do nedalekého komplexu velkých kasáren pro pěchotu, dělostřelectvo a zásobování o rozloze 30 ha pojmenovaných po polním zbrojmistru Philippovichovi (†6.8.1889 Praha) v západní části Sarajeva, kde program začínal. František Ferdinand provedl inspekci hlavní velké třípodlažní budovy velení.


Příjezd arcivévodského páru na sarajevské nádraží.

Sborový velitel generál pěchoty Michael šlechtic von Appel.

Přivítání důstojníky 15. sboru.

Arcivévoda František Ferdinand s generálem Appelem.

A tak po inspekci štábní budovy usedá arciv.František Ferdinand a vévodkyně Žofie do luxusního tmavozeleného automobilu Graf&Stift hraběte Harracha.

Arciv. František Ferdinand a vévodkyně Žofie, polní zbrojmistr Potiorek, rytmistr hr. Harrach, osobní komoří Gustav Schneiberg a řidič Leopold Loyka.

(V prosinci 1910 dodala automobilka  Graf&Stift na adresu hraběte Františka Harracha jeho nový stroj, Double Phaeton Typ 28/32Hp, číslo motoru 287, registrační značky A III-118 (A=město Vídeň).  Benzínový čtyřválec se zdvihovým objemem 5880 cm3 o výkonu 32 koní při 1400 otáčkách motoru za minutu a max. rychlosti 70km/h. Zapalování od firmy Bosch a karbidové reflektory dodané firmou Zeiss. Automobil měl dřevěnou kostru potaženou hliníkovým plechem. Náklady včetně pneumatik a nářadí činily 15.500 Korun (ekv. 40.000€). Karoserie byla upravena firmou Czerny a stála dalších 3.000 Korun. V čase atentátu mělo auto najeto 8500km).

 Automobily byly většinou soukromé a jejich majitelé členy c. k. dobrovolného automobilového sboru (k. k. Freiwilligen-Automobil Korps 1908). Armáda si tehdy mohla dovolit jen málo podpůrných vozidel a tento automobilový klub spolupracoval úzce s ministerstvem války ve Vídni. Řidiči sboru měli předepsanou tmavomodrou slavnostní uniformu a to kabátec s šedým límcem s vyšívanými emblémy sboru. Tmavomodré kalhoty s šedým lampasem a pokrývku hlavy brigadýrku s emblémem sboru. Na manévry měli předepsány šedé rajtky bez lampasu , hnědé kamaše a černé boty. Kolem pasu hnědý pásek a k dispozici osobní revolver. Vrcholem autoklubu byla velká přehlídka v červnu 1912 na zámku Schönbrunn, kde císař a král František Josef I. vykonal inspekci u 216 automobilů a 110 motocyklů. Císař rozmlouval s různými členy klubu a poděkoval jim za jejich vlastenecké cítění.

 Kolona následníka trůnu se skládala se 7 automobilů. V prvním voze seděl policejní velitel Sarajeva Mayerhoffer a další policejní důstojníci. V druhém voze starosta Sarajeva Čurčić a policejní ředitel Gerde. Třetím vozem v koloně byl automobil následníka trůnu s manželkou. Vepředu na sklapovacím sedátku seděli polní zbrojmistr Potiorek a rytmistr hrabě František Harrach. Vedle řidiče arcivévodův komoří a lesník Gustav Schneiberg a řidič samotný Leopold Loyka. Ve čtvrtém voze usedl hrabě Boos-Waldeck, nejvyššíhofmistr major Karel baron Rumerskirch, dvorní dáma hraběnka Vilma Lanjusová von Wellenburg a podplukovník Erik von Merizzi. V pátém automobilu seděl nadporučík Egger, křídelní pobočník a šéf vojenské kanceláře F.F. plukovník Bardolff, major Höger z vojenské kanceláře F.F. a štábní lékař MUDr. Ferdinand Fischer. Do šestého vozu usedl zemský sekretář Dr. Starch, setník Pilz a osobní komoří Dr. Andreas Morsey. Kolonu automobilů uzavíralo sedmé auto ve kterém usedli zbývající členové doprovodu následníka trůnu poručík Grein, major Hüttenbrenner, rytmistr  Ditfurth a rytmistr Erbach-Fürstenau.

 Kolona vyjela  po 10 hodině po ulici Mustaje Bega na Appelovo nábřeží podél řeky Miljačky směrem k radnici. Automobily  jely 20km rychlostí kolem špalírů obecenstva provázeny výkřiky „Hoch“ a „ Živio“. Pevnostní baterie děl umístěná na bastionu nad městem zdravila následníka trůnu 24 salvami. Cesta k radnici trvala okolo 10 minut. První atentátník Muhamed Mehmedbašić stojící u filiálky Rakousko-uherské banky nechal kolonu projet. Taktéž Vaso Čubrilović stojící nedaleko před dívčí školou nenašel odvahu cokoli udělat. Na protějším chodníku o pár desítek kroků dále ve směru jízdy aktivuje Nedeljko Čabrinović zápalnou kapsli a hodí granát na automobil následníka trůnu. Řidič Loyka vidí cosi letět vzduchem a sešlápne plynový pedál. Granát dopadl na staženou plátěnou střechu automobilu, sklouzl a dopadl necelý metr od protějšího chodníku. Silnice po nábřeží je široká sotva 3 metry.  Za okamžik dojde  k explozi. Střepiny zraní kolem 20 stojících lidí včetně několika žen a dětí a také posádku projíždějícího čtvrtého automobilu. Nedaleko stojící čtvrtý atentátník Cvetko Popović je výbuchem omráčen. Křídelní pobočník polního zbrojmistra Potiorka  podplukovník Merizzi je vážně raněn a automobil poškozen. Dvě střepiny zasáhly také vůz následníka trůnu a jedna se střepin nepatrně spálí vévodkyni Žofii na šíji. Automobil následníka trůnu zastavuje a na místě zavládne zmatek. Arcivévodský automobil stojí pár desítek metrů od pátého atentátníka Gavrila Principa. Později uvedl při vyšetřování : „Byl jsem velmi vzrušen a nevěděl jsem, zda měl atentát úspěch, či nikoli. Viděl jsem jen, že automobily zastavily a že někdo mával. Zatímco jsem se díval, automobily se znovu rozjely.“ Mezitím nejvyššíhofmistr Rumerskirch opustil nepojízdné auto a běží dopředu informovat Františka Ferdinanda o situaci. Podplukovník Merizzi byl na místě MUDr. Fischerem ošetřen a musel být pak odvezen do posádkové nemocnice. Šokovaná hraběnka Lanjusová přesedá do následujícího auta a někteří důstojníci z posledního sedmého vozu jdou k radnici pěšky. Kolona automobilů se dává znovu do pohybu a projede kolem Gavrila Principa. Atentátník Čabrinović po hození bomby prchá z místa činu skokem do kanálu řeky Miljačky, ale je posléze policisty dopaden. Kapsle jedu kterou spolkl neúčinkuje. Granát vytvořil v zemi kráter o velikosti 270x290mm a hloubce 160mm. Starosta Čurčić jedoucí v druhém automobilu mezitím dorazil k radnici netušíce co se za ním stalo. Slyšel detonaci, myslel však, že jde o dělostřeleckou salvu ze Žlutého bastionu. Naproti radnice stojí mezi diváky šestý atentátník Trifko Grabež, ale i on se k žádnému činu neodváží…

 Kolona aut v čele s následníkem trůnu dorazila k radnici. Na schodech již čekal uvítací výbor hodnostářů města. Na radnici byli hosté starostou Fehim Effendim Čurčićem, obklopeným radními, slavnostně uvítán a pozdraveni bouřlivým „Zivio“. Starosta pronesl k arcivévodovi tento proslov : „Vaše c. a k. Výsosti! Vaše Výsosti! Naše srdce jsou velmi oblažena nejmilostivější návštěvou, kterou ráčily Vaše Výsosti poctíti naše zemské hlavní město Sarajevo… , Poshovte na moment, pane starosto! To je ano hezké… jeden k Vám přijede na návštěvu města a vy nás tu vítáte pumami! Vážně prohodil František Ferdinand. "Tak, teď můžete pokačovat..." Starosta Čurčić zaskočen slovy následníka trůnu na vyzvání pokračoval v proslovu… a jsem obzvláště šťasten, že Vaše Výsosti mohou čísti na našich tvářích city naší lásky a oddanosti, věrné příchylnosti a neochvějné poddanské věrnosti, jakož i city naší poslušnosti Jeho Veličenstvu našemu císaři a králi a Nejvyššímu císařskému domu habsbursko-lothrinskému.

City, jež projevují věrně naši hlubokou vděčnost za Nejvyšší milost a otcovskou péči, kterou osvědčoval Jeho c. a k. Apoštolské Veličenstvo a Vaše císařská a královská Výsost ode dávna nejmladšímu drahokamu v Nejvyšší koruně, naší milé vlasti Bosně a Hercegovině a jejímu hlavnímu městu Sarajevu. Požehnané ovoce této Nejvyšší milosti a otcovské starostlivosti Jeho Veličenstva a Vaší císařské a královské Výsosti o naší milou, péči zemské správy svěřenou domovinu mohou Vaše Výsosti považovati jako díla a úspěchy neunavné snahy o rozkvět a pokrok naší vlasti a zemského hlavního města Sarajeva, jakož i o vybavení těchto všemi kulturními a hospodářskými zařízeními a vymoženostmi, jež slouží k obecnému blahu a milovanému našemu a slavnému mocnářství k ozdobě.

Veškeré občanstvo zemského hlavního města Sarajeva jest prodchnuto blahem a pozdravuje s největším nadšením nejvyšší návštěvu Vašich Výsostí s nejsrdečnějším uvítáním, jsouc co nejhlouběji přesvědčeno, že pobyt v našem milovaném městě zvýší ještě nejmilostivější přízeň Vašich Výsostí vůči našemu pokroku a našemu blahu a že zaváže nás ještě více k nejhlubší vděčnosti a loyálnosti, která naplňuje neochvějně naše vděčná srdce a má stále vzrůstati. V tomto nadšení vítají naše srdce Vaše Výsosti a volají : Ať žijí naši milovaní nejjasnější hosté, Jeho c. a k. Výsost nejjasnější pan arcivévoda následník František Ferdinand a Její Výsost vévodkyně Žofie! Bůh zachovej Jeho c. a k. Apoštolské Veličenstvo našeho nejmilostivějšího pána, císaře a krále Františka Josefa I.“   

 Na proslov starosty Sarajeva arcivévoda František Ferdinand odpověděl : „S obzvláštní radostí přijímám ujištění o vaší neochvějné věrnosti a oddanosti Jeho Veličenstvu našemu nejmilostivějšímu císaři a králi a děkuji Vám, pane starosto, srdečně potěšen, za jásavé ovace, připravené mi a mé choti obecenstvem, a to tím více, že spatřuji v tom též projev radosti nad nezdarem atentátu. K upřímnému mému zadostiučinění bylo mi dopřáno, abych se za krátkého pobytu ve Vašem středu přesvědčil osobně o potěšitelném rozvoji této nádherné země, jejíž rozkvět vždy s nejživější účastí sledoval.“  Arcivévoda František Ferdinand pak pokračoval v srbsko-chorvatském jazyce :  Prosím Vás, abyste obyvatelům krásného zemského hlavního města tlumočil můj srdečný pozdrav, a ujišťuji Vás svou neochvějnou milostí a přízní.“

Arciv. František Ferdinand a vévodkyně Žofie byli i přes proběhnuvší pokus o atentát poměrně v dobré náladě a pohladili láskyplně dcerušku předsedy zemského sněmu Kapetanoviče, která paní vévodkyni podala kytici růží. Poté oba manželé vstoupili do budovy radnice. Po prohlídce radnice měla cesta pokračovat k novému zemskému muzeu. František Ferdinand však program změnil a vyslovil přání navštívit posádkovou nemocnici, aby se osobně přesvědčil o zdravotním stavu zraněných z pumového útoku. Vévodkyně Žofie byla požádána, aby se dalšího programu neúčastnila a odjela do Ilidže. Vévodkyně odmítla a prohlásila, že svého muže bude nadále provázet. Byla změněna trasa a kolona měla projet po Appelově nábřeží stejně jako přijela, jen v opačném směru. Bylo zvažováno povolat do města vojáky, ale nakonec z této myšlenky sešlo. Bylo právě 10 hodin 40 minut a auta vyjela od radnice…

Automobil zatáčí vpravo do ulice Františka Josefa a do osudných výstřelů zbývají sekundy.

Hrabě František Harrach se postavil na levé stupátko vozu, aby případně svým tělem Františka Ferdinanda chránil. Není známo proč změnu trasy nikdo nesdělil řidiči Loykovi. Ten se držel původního plánu a u Latinského mostu zabočil doprava na ulici Františka Josefa. Když polní zbrojmistr Potiorek uviděl, že automobil jede vpravo do ulice, zavolal na řidiče ať se vrátí. Řidič hraběte Harracha Leopold Loyka zastavil, aby mohl zařadit zpětný chod. Gavrilo Princip, který dříve přešel od Latinského mostu na protější roh ulice Františka Josefa a Appelova nábřeží k podniku Moritze Schillera měl najednou před sebou stojící automobil s následníkem trůnu…  Princip při výslechu uvedl : „V prvním okamžik jsem chtěl hodit bombu, kterou jsem měl nalevo v opasku. Bylo by těžké ji vyndat a hodit. Vytáhl jsem proto pistoli a pozvedl jsem ji proti automobilu, aniž jsem mířil. Když jsem střelil, odvrátil jsem dokonce hlavu. Vystřelil jsem vícekrát, ale nejsem si jist, zda vyšly dva nebo tři výstřely, protože jsem byl velmi rozrušen.“  Poručík Grein jedoucí v druhém voze : „ Byl jsem v autě, které jelo za automobilem následníka, a zpozoroval jsem, že napravo od automobilu nějaký mladík zvedl ruku do vodorovné polohy a ze vzdálenosti 5-6 kroků vystřelil na následníka trůnu.“ Atentátník Gavrilo Princip stál od automobilu sotva 3 metry, když dvakrát po sobě zmáčkl spoušť pistole Browning 9mm. První projektil prolétl dveřmi a zasáhl napravo sedící vévodkyni Žofii do podbříška. Vévodkyně ztratila vědomí a sesunula se na sedadle. Druhý projektil, který při pohybu ruky mířil výše, zasáhl arcivévodu Františka Ferdinanda do krku. Oba výstřely byly smrtelné. Arcivévodský automobil ihned odjel přes Latinský most do 300m vzdálené rezidence Konaku kam byly ihned přivoláni lékaři MUDr. Carl Wolfgang, MUDr. Eduard Bayer, MUDr. Gottlieb Arnstein, MUDr. Andreas Polacco, MUDr. Emil Hochmann a MUDr. Ferdinand Fischer.

Plukovní lékař MUDr. Bayer uvádí : „Jel jsem druhým sanitním vozem přímo do Konaku. Tam jsem ještě v nešťastném autě nalezl  následnický pár a s pomocí jsem vynesl následníka trůnu do místností nacházejících se v prvním patře. Abych se mohl co nejrychleji přesvědčil o závažnosti zranění, rozstřihl jsem arcivévodovi vojenský kabát a našel na pravé straně krku stranou hrtanu trochu krvácející střelnou ránu. Stav zraněného následníka se každou vteřinou zhoršoval. Ihned jsem si uvědomil, že došlo ke zranění krční cévy se silným vnitřním krvácením a při pokusu přiložit obvaz jsem mohl už jenom konstatovat smrt. Poté jsem byl okamžitě povolán k manželce následníka, kterou uložili na pohovku ve vedlejší místnosti. Bez dlouhého rozmýšlení jsem rozstřihl její dlouhé šaty a zjistil také zde málo krvácející střelnou ránu, která musela v břiše vyvolat silné vnitřní krvácení. O pár vteřin později jsem také v tomto případě musel konstatovat smrt.“

Bylo právě 11 hodin 28.června 1914. Jak při provedené pitvě vyšlo najevo, u arcivévody výstřel zasáhl pravou krční tepnu a zároveň hrtan, tak že se krev z tepny dostala přímo do průdušek. Zraněný se udusil svou vlastní krví. U manželky arcivévody se nalezl hladký průstřel pravé dolní duté žíly, ze které se krev přímo rozlila do volné břišní dutiny, což také způsobilo rychlé vykrvácení. Střela měla po průchodu karoserií už jenom malou průbojnost, a po roztržení duté žíly zůstala za ní bezprostředně vězet.

Vrah Gavrilo Princip byl bezprostředně po útoku zadržen a i některými přihlížejícími diváky fyzicky napaden a nakonec odveden policií. V Sarajevu zavládne chaos, smutek a zlost obyvatelstva zároveň…

 

Zatčení školníka Ferdinanda Vera, spěchajícímu údajně na pomoc Principovi...

 

Příchozí páter Puntigam udělil zemřelým poslední pomazání  a sarajevský arcibiskup Stadler, hluboce otřesený touto událostí, vykonal modlitbu…

Brzo po vraždě vypukly v ulicích protisrbské výtržnosti. Zástupy muslimů a Chorvatů táhl ulicemi a mstily smrt následníka trůnu. S hesly "pryč s bandou vrahů" dav demoloval vše co ve městě patřilo Srbům...

 

 

Sarajevo 29. června 1914

Konak

V 16.30 hodin nejvyšší hofmistr major Karel baron Rumerskirch za přítomnosti osobního komořího Andrease barona Morseye uzavřel rakve. V 17.30 hodin proběhlo svěcení a začal pohřební průvod z Konaku na železniční stanici Bistrik ve starém městě. Průvod v čele vedl generál Michael šlechtic Appel.

V čele baron Rumerskirch a za ním jdoucí poručík Grein, hraběnka Lanjusová a plukovník Bardolff.

 

zpět