Rakousko-Uhersko

Rakousko-Uhersko

Rakousko-uherské mocnářství 1867-1918

 

Rakousko-uherská říše, Österreich-Ungarische Monarchie, Osztrák-Magyar monarchia

 

Císař a král František Josef První

Panovník (1867-1916) :

František Josef I., z Boží milosti císař Rakouský, král Uherský a Český, Dalmatský, Chorvatský, Slavonský, Haličský, Vladiměřský a Illyrský; král Jerusalemský atd.; arcivévoda Rakouský, velkovévoda Toskánský a Krakovský; vévoda Lotrinský, Salcburský, Štýrský, Korutanský, Krajinský a Bukovinský; velkokníže Sedmihradský; markrabě Moravský; vévoda Horno- a Dolnoslezský, Modenský, Parmský, Piačenský a Guastálský, Osvětimský a Zátorský, Tešínský, Furlanský, Dubrovnický a Zadarský; knížecí hrabě Habsburský a Tyrolský, Kyburský, Gorický a Gradištský; kníže Tridentský a Brixenský; markrabě Horno- a Dolnolužický a Isterský; hrabě Hohenembský, Feldkirchský, Bregencký, Sonnenberský atd.; pán Trsťanský, Kotorský a na Slovinském krajišti; velkovévoda vévodství Srbského atd. atd.

Narozen v Schönbrunnu dne 18. srpna 1830; nastoupil na trůn 2. prosince 1848 a korunován byl za krále uherského v Budapešti dne 8. června 1867; zemřel v Schönbrunnu dne 21. listopadu 1916 ve věku 86 let. Panoval 68 let.

 

Císař a král Karel Pvní (Čtvrtý)

Panovník (1916-1918) :

Karel První, z Boží milosti císař Rakouský, král Uherský, toho jména Čtvrtý., Král Český, Dalmatský, Chorvatský, Slavonský, Haličský, Vladiměřský a Illyrský; král Jerusalemský atd.; arcivévoda Rakouský, velkovévoda Toskánský a Krakovský; vévoda Lotrinský, Salcburský, Štýrský, Korutanský, Krajinský a Bukovinský; velkokníže Sedmihradský; markrabě Moravský; vévoda Horno- a Dolnoslezský, Modenský, Parmský, Piačenský a Guastálský, Osvětimský a Zátorský, Tešínský, Furlanský, Dubrovnický a Zadarský; knížecí hrabě Habsburský a Tyrolský, Kyburský, Gorický a Gradištský; kníže Tridentský a Brixenský; markrabě Horno- a Dolnolužický a Isterský; hrabě Hohenembský, Feldkirchský, Bregencký, Sonnenberský atd.; pán Trsťanský, Kotorský a na Slovinském krajišti; velkovévoda vévodství Srbského atd. atd.

Narozen v Persenbeugu dne 17. srpna 1887; nastoupil na trůn po svém prastrýci dne 21. listopadu 1916 a korunován byl za apoštolského krále uherského v Budapešti dne 30. prosince 1916; rezignoval na řízení státních záležitostí dne 11. listopadu 1918.

Střední znak Rakousko-uherské monarchie

střední znak R-U

Dvouhlavý, třikrát korunovaný orel s rozpjatými křídly, zlatými zobáky a červenými jazyky, znak bývalé svaté říše římské (zaniklé důsledkem bitvy u Slavkova r.1805) a i její barvy černá-žlutá. Říšský orel drží ve zlatých spárech pravé nohy římský meč, symbol práva nad životem a smrtí, a zlaté žezlo, symbol panovnický z dob králů řeckých. Ve spárech levé nohy drží zlaté říšské jablko, symbol panství z dob králů a panovníků římských.

 

Říšská vlajka

říšská vlajka

Historický státní útvar (konstituční/ústavní monarchie) ve střední a východní Evropě. Vznikl na dualistickém základě po schválení uherských práv a jmenování odpovědné uherské vlády v čele s košickým rodákem hrabětem Gyulou Andrássym. Uherský sněm přijal vyrovnávací zákony velkou většinou 257 proti 117 hlasům dne 30. března 1867. Název "Rakouské císařství" byl změněn na základě nejvyššího vlastnoručního listu císaře a krále Františka Josefa Prvního ze dne 14. listopadu 1867 na "Rakousko-uherská říše". Státní útvar byl složen ze dvou částí oddělených řekou Litavou: z Předlitavska (též Cislajtánie, oficiálně Království a země na říšské radě zastoupené) a ze Zalitavska (též Translajtánie, oficiálně Země svatoštěpánské Koruny nebo též uherské Koruny). Obě části byly navenek spojeny jen osobou panovníka, měnou a společnou zahraniční a obrannou politikou, každá z částí měla svůj vlastní parlament a vládu. Tradiční historické země a jejich sněmy přitom zůstaly v obou částech monarchie zachovány (např. český, moravský, slezský atd.).

Předlitavsko zahrnovalo země Koruny české (Čechy, Moravu, část Slezska), Halič a Bukovinu, Horní a Dolní Rakousy, Salcbursko, Štýrsko, Korutany, Kraňsko, Tyrolsko, Vorarlbersko, Istrijsko, Dalmácii a Přímoří.

Zalitavsko se skládalo z vlastních Uher (včetně Slovenska), Sedmihradska, Chorvatska-Slavonska a města Rijeky.

Od roku 1878 byla okupována Bosna a Hercegovina, anektovaná roku 1908 a spadající pod společnou správu Předlitavska a Zalitavska.

barvy císařského domu

barvy císařského domu

V čele státu stojí jako představitel státní moci m o c n á ř, společný panovník Rakousko-Uherska. Trůn je dědičný, v první řadě pro mužské a potom, kdyby těchto nebylo, pro ženské příslušníky panovnického rodu. Císař a král uživá predikátu ,,císařské a královské apoštolské Veličenstvo", pak trojího (velkého, prostředního a malého) titulu. Osoba panovníka je podle ústavy nedotknutelná a posvátná. Urážka císaře nebo členů císařské rodiny se trestá jako zločin. Císař je hlavou panovnické rodiny a spravuje rodinné záležitosti zvláštními domacími zákony, stanoví příjmy jednotlivých členů a pod. Manželka císařova, je-li z rovnorodého manželství, má právo užívat predikátu "císařské a královské Veličenstvo", členové rodiny jsou arcivévody a užívají predikátu "císařská a královská Výsost".
Výsotná práva panovníkova lze rozdělit na tři skupiny. V zákonodárství uděluje mocnář souhlas zákonům. Ve vykonávání spravedlnosti dává svým jménem rohlašovat rozsudky, ale má právo trest amnestií zmírnit nebo úplně zrušit. Ve správě ústředního státu vypovídá válku, uzavírá mír, je nejvyšším velitelem ozbrojené moci. Jmenuje dále ministry a buď sám nebo skrze ministry další úředníky, svolává, odročuje, uzavírá, rozpouští delegace, říšské a zemské sněmy.
Panovník uděluje šlechtické tituly buď dědičně nebo doživotně, rozdává řády a vyznamenání, a pouze s jeho svolením je možno nosit řády a vyznamenání cizích států.

 

Zákonodárnou moc vykonává císař se spolubůsobením a svolením národních zastupitelstev. Všechny listiny, týkající se občanských záležitostí, procházejí kabinetní kanceláří a vojenské záležitosti kanceláří vojenskou.

Kabinetní kancelář císaře a krále (Hofburg, Švýcarský dvůr). V kanceláři je zaměstnáno 5 kabinetních šéfů, 8 kabinetních sekretářů a několik pomocných úředníků.
Vojenská kancelář císaře a krále (Hofburg). Kancelářskou službu obstarává 5 důstojníků generálního štábu, 6 dvorních sekretářů s dvorním radou v čele a 4 pomocní úředníci.

 

Císařská rodina

čítá 32 arcivévodů (staročesky arciknížat) a 43 arcivévodkyň (arcikněžen) i včetně provdaných. Děti arcivévody Františka Ferdinanda d´Este, pocházející z manželství s kněžnou Hohenbergovou, roz. hraběnkou Chotkovou, nejsou arcivévody. Každý člen císařské rodiny má své dvořanstvo, skládající se z nejv. hofmistra nebo hofmistryně a pak z tzv. komory (služebnictva). Ve smyslu domácího zákona císařské rodiny má každý plnoletý arcivévoda roční apanáž (kapesné) 100.000 Korun.

 

Hlavní město : Vídeň (Wien, Bécs), počet obyvatel (1914) : 2,167.287 (7. místo na sv.),

...22. Budapešť 890.371, ...39. Praha 626.965 obyv. )

Měna : rýnské zlaté, od roku 1892 Koruna (Cor.), Koruna se dělí na sto haléřů. Šlo o měnu zlatého standardu, tj. měnu, u níž je stanoven pevný kurs měny ke zlatu.

            

Rozloha R-U říše : 676.171 km2 Obyvatelstva celkem : 50,848.104
Země rakouské (Předlitavsko) : 300.005 km2 Předlitavsko : 28,571.394
Země uherské (Zalitavsko) : 324.967 km2 Zalitavsko : 20,886.487
Bosna a Hercegovina : 51.199 km2 Bosna a Hercegovina : 1,390.223

 

Národnost v % Slované Němci Maďaři Rumuni Italové
Země rakouské (Předlitavsko) 60,65 35,58 0,04 0,98 2,75
Země uherské (Zalitavsko) 26,50 10,00 47,50 14,30 -
Bosna a Hercegovina * - - - - -

* V Bosně a Hercegovině nebyla národnost při sčítání zjišťována. Lze odhadovat dle vyznání ve většině pravoslavní Srbové, katoličtí Chorvaté a mohamedánští Turci.

 

Vyznání Katolíci Pravoslavní Řeckovýchodní Evangelíci Mohamedáni Židé
Země rakouské 90,9% - 2,3% 2,1% - 4,6%
Země uherské 61,9% - 14,3% 18,9% - 4,5%
Bosna a Hercegovina 23,3% 43,5% - 0,3% 32,3% 0,6%
Celá říše 76,5% 1,6% 7,1% 8,8% 1,2% 4,4%

 

Království a země na říšské radě zastoupené
(Předlitavsko/Cislajtánie nebo obecně Rakousko)

"království České, Haličsko-vladiměřské, Dalmatské, arcivévodství Rakouské nad i pod Enží, vévodství Salzburské, Štýrské, Krajinské, Korutanské, Slezské, Bukovinské, markrabství Moravské, okněžněné hrabství Tyrolské s Vorarlberkem a Přímoří (okněžněné hrabství Gorice a Gradišťka, markrabství Istrie a Terst s územím)"

 

Země svaté Koruny uherské
(Zalitavsko/Translajtánie nebo Uhersko)

"království Uherské, Chorvatsko-slavonské, město Rijeka"

 

 

Státní občanství

Státní občanství vyplývá z práva státního příslušenství hlavně na základě domovského práva nebo na uznání státního občanství zemskými úřady. V habsburské monarchii je trojí státní občanství: předlitavské (rakouské), uherské a bosenské. Uherští nebo bosenští příslušnící jsou v Předlitavsku považováni za cizince tak, jakoby byli ze kteréhokoliv cizího státu. Státní občanství se však ztrácí vystěhováním do ciziny teprve tehdy, když občan nabude státního občanství jiného státu nebo když se žena provdá za cizince. Se státním občanstvím jsou spojeny určité povinnosti a určitá práva, vymezená zákony.

 

Základní občanská práva

Základní občanská práva zaručují každému občanu ochranu jeho osobních, hmotných a ideálních práv od libovolného omezování výkonnými státními orgány. Aby výkonné orgány nemohly práv těch měnit ani omezovat, jsou zaručena samou ústavou. Stížnosti na porušení jejich se podávají samostatnému a nezávislému říškému soudu.
Základní zákony o právech občanských prohlášena úplná rovnoprávnost mezi občany, národnostmi a nábeženstvími. Všichni občané jsou si před zákonem rovni a všechny dřívější rozdíly (poddanství a pod.) jsou zrušeny.
Dále zaručena je osobní svoboda, t.j. nikdo nemůže být libovolně zatčen, vězněn a každý musí být souzen soudem, podle příslušného zákona.
Domací právo. Bez soudního rozkazu nesmí být provedena libovolná domovní prohlídka.
Listovní tajemství. Uzavřené dopisy a sdělení nesmí být otvírány a zabavovány.
Svoboda stěhování. Každý občan se může uvnitř státu volně stěhovat a kdekoli usadit. Jen když veřejná bezpečnost nebo mravnost jsou ohroženy, lze použít policejních opatření.
Svoboda hospodářství. Každý občan má právo nabývat jakýchkoli nemovitostí, provozovat za zákonných podmínek živnosti, zvolit si povolání a žádoucí vzdělání.
Svoboda vyznání. Příslušností k některému náboženskému vyznání neztrácí nikdo ničeho ze svých státoobčanských práv. Nikdo nemůže být nucen k žádnému jinému vyznání ani k vykonávání církevních obřadů jiného vyznání. Každý má od 15. roku života, svobodné právo si určit sám náboženské vyznání nebo vystoupit z církve a ohlásit se u politického úřadu za bezkonfessního (bez vyznání). Každá státem uznaná církev nebo náboženská společnost může vykonávat své veřejné bohoslužby, spravovat si své vnitřní záležitosti a pečovat o náboženské vyučování ve škole. Ale i státem neuznané náboženské společnosti mohou vykonávat domácí bohoslužby, pokud se nepříčí zákonům a mravopočestnosti.
Svoboda vědy a vyučování. Zaručuje volnost vědeckého bádání a dovoluje osobám, které prokázaly náležitou způsobilost, zakládat veřejné vzdělávací ústavy, ale stát si vyhrazuje vrchní dozor.
Svobodný projev názoru slovem, písmem i obrazem v mezích zákona se týká hlavně tisku, který nesmí být postaven pod státní dozor (censuru) a tuzemským časopisům nesmí být odňata poštovní doprava. Každý tiskař je povinen předkládat úřadům všechny tiskoviny ze svého závodu, každý časopis musí udat svého nakladatele, tiskaře a zodpovědného redaktora. Tiskové přečiny, podobně jako politické, patří před porotu. Volný prodej novin po ulicích a domech je u nás zakázán.
Rovnost všech národů a jejich řečí byla a je příčinou tuhých národnostních sporů. Zákon říká, že všechny národy ve státě jsou rovnoprávné a každý národ má nezadatelné právo na zajištění a pěstění své národnosti a řeči. Dále pak se uznává státem rovnoprávnost všech v zemi užívaných řečí ve škole, úřadě a veřejném životě. Skutečné poměry se plnou měrou nesrovnávají s těmito zásadami a všechny pokusy vyřídit jazykovovu otázku u samosprávných i státních úřadů jak ve styku vnějším, tak i vnitřním, narazily na velké obtíže.
Právo petiční, spolkové a shromažďovací. Stát je povinen povolit všechny spolky, pokud se jejich zřízení nepříčí zákonům a pokud spolek nesleduje cílů státu nebezpečných. Ve válce, za vnitřních bouří, velezrádných projevů, ohrožování osobní bezpečnosti a majetku mohou být některá občanská práva zastavena prohlášením výjimečného stavu na městem, zemí nebo i nad celým státním územím. Jeho vyhlášení musí být usneseno ministerskou radou a povoleno císařem, ale podléhá dohledu parlamentu. Výjimečným stavem se ruší zákony o svobodě osobní, o tajemství listovním a hlavně o volnosti projevu veřejného mínění a o právu shromažďovacím. Tento stav může být někdy zostřen vyhlášením stanného práva dle vyhlášky a delikty, vyskytnou-li se, jsou bez okolků trestány smrtí.

 

Společné státní záležitosti

Společnými záležitostmi soustátí rakousko-uherského jsou : 1. zahraniční záležitosti (s výhradou schválení mezinárodních smluv zastupitelskými sbory obou státních území), 2. vojenství (s vyjimkou vyhrazených práv zastupitelských sborů) a 3. finance (ustanovení společného rozpočtu atd.).
Nejvyšší společnou státní správu vykonávají tři společná ministerstva a jim podřízené úřady.
Pro zákonodárné vyřizování společných záležitostí jsou zřízeny d e l e g a c e (delegace říšské rady 60 členů a delegace říšského uherského sněmu 60 členů), svolávané každeho roku a to střídavě jednou do Vídně, podruhé do Budapešti.

 

Společná ministerstva

C. a k. ministerstvo císařského domu a záležitostí zahraničních, (Vídeň I., Ballhausplatz 2).

C. a k. společné ministerstvo financí, (Vídeň I., Johannesgasse 5).

C. a k. ministerstvo války, (Vídeň I., Am Hof 14, později Stubenring).

C. a k. společný nejvyšší účetní dvůr, (Vídeň I., Herrengasse 23).

 

Mince a bankovky

Zlaté mince : dvacetikoruna, desetikoruna,stokoruna a rakouský dukát.
Stříbrné mince : pětikoruna a koruna.
Niklové mince : dvacetihaléř a desetihaléř.
Bronzové mince : dvouhaléř a jednohaléř.

 

 

 

 

 

 

Zánik monarchie

Po kapitulaci ozbrojené moci Rakouska-Uherska ve Velké válce dne 3. listopadu 1918, vnitřním politickém zhroucení státu a za podpory vítězných mocností Dohody následoval rozpad podunajské monarchie se vznikem tzv. nástupnických států (Rakouska, Maďarska, Jugoslávie, Československa a Polska). Části bývalého Rakousko-uherského území získala na základě vítězné strany též Itálie a Rumunsko.

nahoru