Karl von Habsburg

Karl von Habsburg

Karl von Habsburg (56) se narodil v bavorském městě Starnberg. Do Rakouska se poprvé dostal v roce 1968, krátce předtím byl pro část rodiny zrušen zákaz, jenž příjezd zapovídal. Jeho otcem byl Otto von Habsburg, syn posledního rakouského císaře Karla I.
Karl von Habsburg se angažuje v konzervativním Panevropském hnutí. Od 80. let je prezidentem jeho rakouské odnože. V politice spolupracoval s rakouskými lidovci. V letech 1996 až 1999 byl členem Evropského parlamentu. V současnosti se angažuje hlavně v Panevropském hnutí, které si klade za cíl nejen integraci, ale i větší kulturní propojení starého kontinentu. Když k němu přijdete na návštěvu, překvapí vás, jakou má skromnou kancelář. Minulost tu připomíná rodinné fotografie na stěně či životopis jeho otce, Otty von Habsburga.

Má tři děti Eleonoru, Ferdinanda a Glorii. Podle svých slov se je snaží vychovávat moderním způsobem a předávat jim hodnoty, které považuje za důležité, například kladný vztah k víře nebo vědomí svého politického a společenského postavení.

 

Karl von Habsburg, současná hlava rodu a vnuk posledního rakouského panovníka, totiž žije v jiném světě než jeho předci. Na císařském trůně nesedí, a tak není ani českým králem. Kdyby však dnes ještě existovala monarchie, vládl by nám právě on.

 

Jak byste popsal svůj vztah k Česku?
Pro mě je daný hned ze dvou důvodů. Existuje pouto související s minulostí mé rodiny. Vždy jsem se velice zajímal o evropskou politiku a Česko chápu jako jednu z ústředních evropských zemí. To je potřeba jasně říci. Čechy a Morava byly a jsou nesmírně důležitou součástí tohoto jádra - střední Evropy. Evropská duše vzešla právě odtamtud. A tím nemyslím nynější střední Evropu, o které se říká, že je nárazníkovým pásmem mezi Východem a Západem. Tím myslím střední Evropu, která spojovala námořní Evropu složenou z Francie, Španělska a Anglie a kontinentální Evropu zastoupenou Německem, Polskem a Ruskem. Uprostřed byla vždy část, která vše dorovnávala.

 

V Česku se také odlišně interpretuje rok 1867, kdy došlo k rakousko-uherskému vyrovnání. Váš otec však říkal, že tehdy mělo dojít také k dohodě s Čechy. Proč?
Můj otec v této době nežil, ale když se podívám na to, jak nazíral dějiny, tak vždy podporoval vyrovnání v rámci celé monarchie. To pro něj bylo zvláště důležité. Byl velkým přítelem Maďarska, ale to pro něj nikdy nepředstavovalo argument, že bipolarita je dobrým řešením pro monarchii.

 

Jak se díváte na jistou nostalgii po monarchii, která je částečně přítomná v Česku i v Rakousku?
Když čtu (rakouského spisovatele) Fritze Herzmanovského-Orlanda, který psal neuvěřitelně vtipně, tak je z každé řádky cítit kritika, přesto je poznat respekt k tomu, co dějiny přinesly.

 

Jak byste popsal současné vztahy vás, vaší rodiny a Rakouska?
V Rakousku mohu s jistými omezeními dělat, co chci. Existují ale ještě jistá právní omezení. Habsburské zákony (po první světové válce byl díky nim poslední císař trvale vypovězen z Rakouska a vyvlastněn byl i rodinný majetek) jsou úplný nesmysl. Jsou úplně překonané.

Rakouské dějiny se odvíjely jinak než ve většině částí bývalé monarchie. Ty prožily desetiletí v komunismu. V totalitních režimech se lidé na dějiny dívají kritičtěji, než když je to pro ně pouhý předmět ve škole. Proto si myslím, že ve většině nerakouských částí monarchie jsou dějiny vnímány realističtěji, než je tomu v Rakousku. V těchto zemích je vztah k Habsburkům více bez předsudků než v Rakousku. To jméno polarizuje. Týká se to trochu i pokut. Když to přeženu, tak kdybych jel rychle a chytili mě, zaplatil bych buď nejvyšší, nebo nejnižší pokutu. Nikdy nic mezitím.

 

Jak vidíte budoucnost Habsburků ve 21. století?
Naše rodina díky své velikosti odpovídá spíše klanu než rodině. Je roztroušená po celém světě, ale drží pospolu. Jsou v ní sportovci, umělci, politici. Moje sestra je švédská poslankyně, další byla gruzínskou velvyslankyní v Berlíně.

 

Habsburkové se tedy nutně necítí vázaní jen k jednomu národu...
Rozhodně jako Evropané. Já jsem skutečný Středoevropan, jistě více než Rakušan. Dneska mám také řadu synovců, již mluví česky. To je skvělé. Já bohužel česky nemluvím.

 

autor části článku rozhovoru s Karlem v. Habsburgem : Petr Janoušek, iDnes.cz / foto Anna Vavríková, MAFRA

 

Velmistr řádu sv. Jiří Karel Habsburský s bratrem Jiřím Habsburským. Heldenberg dne 23.5.2015 /Radetzky Gedenkstätte. (Vzpomínková akce u příležitosti 100. výročí vyhlášení italsko-rakouské války a Řádové slavnosti)