Bojiště na řece Soči za Velké války

Bojiště na řece Soči za Velké války

Kaiser Franz Josef I. Hilfsstollen. Tato pomocná odvodňovací štola dlouhá cca. 4,5km vznikla deset let před první světovou válkou pro hornické potřeby těžby olova a niklu, dostala jméno po císaři Františku Josefovi Prvním. Za války již rozšířená a průchozí byla využívána pro vojenské transporty pomocí elektrické úzkorozchodné dráhy. Zkracovala tím výrazně 12km dlouhý přechod přes horské sedlo Predil (Raibl) pass ve výšce 1.200m n. mořem.

 

Log pod Mangartom – vojenský hřbitov. Na hřbitově je ve čtyřech terasách pohřbeno více než 800 rakousko-uherských vojáků. Padlé pohřbívali od nejnižší terasy směrem nahoru podle roku úmrtí. Hroby jsou označeny kříži, hroby muslimských vojáků označují muslimské náhrobky. Uprostřed hřbitova stojí pomník, který je věnován obráncům Rombonu; bosenský voják a příslušník rakousko-uherských horských jednotek upírají pohled k vrcholu hory, kde v lítých bojích padla většina zde pohřbených. Autorem pomníku je voják (sochař) Ladislav Jan Kofránek z Prahy (1880-1954). (V Logu pod Mangartom je pohřbeno 39 Čechů. Z nich 9 bojovalo v praporu k.k.LsB41 a dalších 6 v k.k.LsIR26, ostatní v různých jiných jednotkách. Na úbočí Rombonu bylo pohřbeno 11 českých vojáků, většinou tyrolských císařských myslivců, ovšem o exhumaci nejsou žádné doklady a hřbitovy nejsou do dneška zachované. Dalších 45 mužů z českých zemí je však v seznamech vedeno jako nezvěstných. Jde opět především o domobrance z praporu k.k.LsB41 a pluku k.k.LsIR26. uvádí Spolek pro vojenská pietní místa).

Karel Kotačka BH 4. +27.9.1917

Bovec – vojenský hřbitov padlých v 1sv.válce. Po první světové válce byl hřbitov rozšířen a obnoven, přeneseny na něj byly ostatky rakousko-uherských vojáků z několika okolních hřbitovů. Ostatky italských vojáků z tohoto hřbitova byly roku 1938 uloženy do kostnice v Kobaridu. Hroby jsou na celém hřbitově , ovšem pouze čtvrtina je označena betonovými náhrobky. Podle dostupných údajů zde odpočívá více než 600 vojáků.

Soča – vojenský hřbitov padlých v 1sv.válce. Na hřbitově je pohřbeno více než 1400 vojáků a válečných zajatců. Rakousko-uherský hřbitov sloužil během války jako vojenský nemocniční hřbitov, po válce byl rozšířen.

Kobariški muzej. - Kobaridské muzeum se věnuje chronologicky událostem na sočské frontě. Itálie napadla Rakousko-Uhersko 25. května 1915, téměř deset měsíců po vypuknutí Velké války, a do oblasti u Soči poslala více jak polovinu své armády. V následujících 29 měsících Itálie útočila v 11 ofenzívách. Muzeum návštěvníky seznámí s průběhem bojů a životem vojáků v oblasti sočské fronty jak v zázemí tak vysoko v horách 2.000 metrů nad mořem. Muzeum je připaraveno na navštěvníky z České republiky.

Italský polní kanón.

Kobarid/Caporetto

Italská kostnice. - Kostnice italských vojáků byla dokončena v září 1938 a 18. října ji slavnostně otevřel Benito Mussolini. Je to dílo sochaře Giannina Castigliona a architekta Giovanniho Greppia. Vybudována je ve tvaru tří pravidelných osmiúhelníků, které se soustředně zmenšují směrem nahoru, kde stojí kostel sv. Antonína. Z okolních vojenských hřbitovů do kostnice přenesli 7.014 známých i neznámých italských vojáků, kteří padli v první světové válce. Jejich jména jsou vytesána do tabulek z nazelenalého serpentinitu. U kostnice jsou také postaveny pomníky věnované italským vojákům, kteří byli roku 1981 přeneseni z okolí Bovce. Na cestě z Kobaridu ke kostelu sv. Antonína stojí čtrnáct zastavení křížové cesty. Cesta je přístupná pro automobily.

Tolmin

Německá kostnice. - Na místě, kde byl původně vojenský hřbitov s 931 hroby, vystavěla v letech 1936-1938 Německá říše kostnici. Do ní byly uloženy ostatky přibližně 1.000 německých vojáků, kteří padli na bojištích kolem Soči ve 12.sočské ofenzívě. Materiál na stavbu tohoto kulturně-historicky a architektonicky významného pomníku byl přivezen z jižního Tyrolska. Práci provedla německá stavební firma z Mnichova. Hlavní část pomníku je kaple, která je uvnitř kovanou mříží rozdělena na dvě části. První jsou jména padlých zapsána na dubových deskách, ve druhé pak na pozlacené mozaice. Uprostřed prostoru je hrobka neznámého vojína, na kterou zasvítí sluneční paprsek pouze o letním slunovratu. Pod tímto prostorem je krypta s ostatky padlých. Německá kostnice je jediné místo na území sočské fronty, kde je pohřbeno větší množství německých vojáků.

Dutovlje. - Během první světové války vedl pře území Dutovlje a Kreplje důležitý železniční uzel spojující Terst, Gorici a Lublaň. V těchto místech se nacházel rozsáhlý vojenský shromažďovací prostor; odtud byli vojáci posíláni na různé části fronty. Již v roce 1916 byl zde založen menší vojenský hřbitov nazývaný také "Epideiemfriedhof" - hřbitov pro oběti nakažlivývh nemocí. Do konce války dosáhl počet hrobů čísla 697, ale některé z nich hromadné. Po válce se italské úřady zavázaly uspořádat a sjednotit jednotlivé rozptýlené vojenské hřbitovy do větších. Do Dutovlje byly převezeny ostatky vojáků z blízkého okolí a na základě posledních údajů italských úřadů zde místo posledního odpočinku nalezlo 1.374 rakousko-uherských vojáků.

Podle údajů vídeňského vojenského archivu je zde pochováno více jak 3tis. mobilizovaných českých vojáků kteří jsou umístěni spolu s dalšími padlými vojáky monarchie v prostoru bezlesého krasového údolí kamennou zídkou ohraničeném hřbitově, jež je zařazen mezi národní kulturní památky Republiky Slovinsko a rekonstruován byl za pomoci České republiky v roce 2001. Podle armádních výkazů se krajina nad Sočou stala prokazatelným místem smrti pro 76.383 vojáků habsburské monarchie.

Terst

 

Michal Lukšíček ©2016