Vojenská kancelář

Vojenská kancelář Jeho císařské a královské Výsosti arcivévody Františka Ferdinanda k dispozici Nejvyššímu rozkazu vznikla roku 1898 a její první přednostou se stal major Heinrich von Krauss-Elislago, který se stal i křídelním pobočníkem následíka trůnu. Kancelář měla své sídlo v Hofburgu, Švýcarském dvoře. Kolem 15. května 1899 se kancelář stěhuje do dolního Belvederu na ulici Rennweg 6 ve Vídni, kde funguje do roku 1914. (Zámek Belvedere oficiální sídlo následníka trůnu)

 

Přednostové vojenské kanceláře a křídelní pobočníci následníka trůnu v letech 1898-1914 :

1898-1902 podplukovník generálního štábu Heinrich rytíř Kraus-Elislago,

1902-1906 podplukovník pluku císařských myslivců č.3 Karl Gelb šlechtic Siegesstern,

1906-1911 podplukovník generálního štábu Alexander Brosch šlechtic Aarenau,

1911-1914 plukovník generálního štábu JUDr. Karl Bardolff.

 

Odchod barona Becka z funkce náčelníka generálního štábu otvíral Františku Ferdinandovi cestu ke skutečnému vlivu v armádě. Vedle této události, která vzrušila armádu i veřejnost, se v témž roce, v roce 1906, událo ještě něco jiného, čehož si málokdo všiml, a když náhodou ano, tak tomu nevěnoval příliš velkou pozornost: novým šéfem vojenské kanceláře následníka trůnu se stal kapitán (později major) generálního štábu Alexander Brosch von Aarenau. Dosud o vojenské kanceláři následníka trůnu sotva kdo slyšel. Pracovali v ní dva důstojníci. Zajišťovali inspekční cesty a účast následníka trůnu na manévrech, shromaždovali informace, které jim poslala císařova vojenská kancelář, ministerstvo války a generální štáb. Nic se zde nerozhodovalo. Ani sám František Ferdinand netušil, když jmenoval nového šéfa své vojenské kanceláře, že se z ní vyvine významná mocenská centrála, která bude mít nejen v armádě, ale v celé státní správě tak pronikavý vliv. Arcivévoda si jej po zralé úvaze vybral sám, přesto byl zvědav, jak se nový pracovník osvědčí. Jeho spokojenost den ze dne rostla, den ze dne se ukazovalo, že nemohl volit lépe. Přeměna následníkovy vojenské kanceláře ve vlivné a obávané administrativní a mocenské centrum je příkladem toho, jak význam a váha instituce může záviset na schopnostech člověka, který ji řídí. A Alexandr Brosch byl mimořádně schopný. Ačkoli se čtenář v knihách setká s příklady vojenské profesionální zabedněnosti, o intelektu, nadání a činorodosti majora generálního štábu Alexandra Brosche má autor vysoké mínění. Není sám. Současníci i historici shodně obdivují jeho inteligenci, vytrvalost, schopnost dobře vycházet s nedůvěřivým, podezíravým a impulzivním Františkem Ferdinandem. Všichni, kdož jej osobně znali, potvrzují, že se stal nejvlivnější a nejvýznamější osobou v arcivévodově okolí. Dokonalý dvořan a diplomat, přitom naprosto přímý, statečný a bezúhonný charakter, který dobře znal následníkovu povahu. Dokázal arcivévodovi, pokládal-li to za nutné, rozhodně odporovat a měl na to zřejmě svou vlastní osvědčenou metodu. Dokázal vyřešit každou, i tu nejnepříjemnější situaci a arcivévodu ovlivňoval jako nikdo před ním a nikdo po něm. Jemu František Ferdinand věnoval tolik důvěry, jako žádnému jinému mezi svými spolupracovníky a rádci, a to nejen v době, kdy mu Brosch dělal přednostu vojenské kanceláře a křídelního pobočníka, ale také později, kdy z tohoto úřadu odešel. Následníkova důvěra k němu šla až tak daleko, že jej pověřil zastupováním své osoby při audiencích. František Ferdinand tyto nepříjemnosti, jak říkal, ze srdce nesnášel. Pověřil proto Brosche, aby všechny žadatele, prosebníky a přímluvce přijímal jeho jménem a sám jemu průběh jednání pouze tlumočil. Brosch zahájil zápas, který bychom mohli nazvat zápasem o kompetence. Trval na tom, že o všem, co se děje v armádě a vojenské správě, musí vědět vojenská kancelář následníka trůnu. Důsledně požadoval, aby písemnosti vojenského ministerstva, generálního štábu i zprávy vojenských atašé byly dodávány jak vojenské kanceláři císařově, tak vojenské kanceláři následníka trůnu. Prosazoval zásadu, že každá důležitá organizační či personální změna v rakousko-uherské armádě musí být dána na vědomí následníkově kanceláři a vyžaduje její souhlas. Vyznal se dobře v organizaci armády a vojenské správy, měl v jejich řadách přátele a informátory, a tak s vytrvalostí a energií sledoval, zda tyto požadavky jednotlivé úřady a služební místa respektují. V průběhu jednoho roku se z následníkovy vojenské kanceláře stal mocenský faktor. Každý příslušník vojenské byrokracie si rozmyslel opominout příštího císaře. A tak velké - tj. císařově - vojenské kanceláři vyrostla konkurence v malé kanceláři následníka trůnu. Pracovní tempo v arcivévodově kanceláři bylo vzhledem k šíři úkolů velmi vysoké. Momořádný význam přikládal následník trůnu rozboru denního tisku. Vojenská kancelář pro něj zpracovávala přehled tisku z nejméně třiceti domácích a zahraničních listů. V důsledku toho arcivévodovi nezbývalo mnoho času na studium akt. Přesto obdržel takřka každý den, bez ohledu, kde se zrovna nacházel, z vojenské kanceláře větší či menší balík spisů, situační zprávu zpracovanou šéfem kanceláře s přílohami všeho druhu, některé spisy ministerstva války, spisy náčelníka generálního štábu, zprávy jiných ústředních míst s připravenými stanovisky, dopisy, žádosti a hlášení nejrůznějšího druhu a to vše s návrhem odpovědi. Část korespondence následník trůnu vyřídil okamžitě, druhou část po přečtení odložil. Když arcivévoda, ať již právě pobíval na Konopišti, Chlumu u Třeboně nebo Blühnbachu, dospěl k názoru, že je čas nahromaděné spisy ve velkých deskách zlikvidovat, povolal šéfa své vojenské kanceláře k sobě, a ten musel v jeho přítomnosti akta vyřídit. Zůstal tak dlouho, dokud vše nezpracoval a desky opět nezely prázdnotou. Tak jako císař sledoval své důstojníky ve své armádě, neunikl pozornosti císařově ani Alexander Brosch. V audienci u císaře byl Alexander Brosch prve zaskočen Františkem Josefem a jeho slovy : "tak to jste vy, co proti mě po léta bojoval". Brosch vědom si nedotknutelnosti Majestátu, chtěl vysvětlit Jeho Veličenstvu smyls své dosavadní práce, ale císař František Josef Brosche s úsměvem přerušil slovy : "já vím, já vím, v pořádku". I tak bylo Broschovi naznačeno, že v rámci své další kariéry by bylo na místě změnit své působiště. Následník trůnu František Ferdinand na to reagoval slovy : "Schönbrunn my bere nejlepšího muže a já s tím nemohu nic udělat"...

.

ALEXANDER BROSCH EDLER VON AARENAU

(8.10.1870 - 7.9.1914)

V roce 1890 po absolvování vojenské technické akademie v hodnosti poručíka (Leutnant) převelen k ženijnímu pluku. Dne 01. 11. 1893 přidělen do generálního štábu v hodnosti nadporučíka (Oberleutnant). Dne 01. 02. 1906 přidělen v hodnosti kapitána (Hauptmann) jako křídelní pobočník Jeho c. a k. Výsosti arcivévody Františka Ferdinanda d´Este. Dne 01. 05. 1906 jmenován majorem a přednostou vojenské kanceláře následníka trůnu. Dne1.1.1909 císař František Josef I. oficiálně uznává statut "vojenská kancelář" následníka trůnu ve struktuře císařské a královské armády. A. Brosch oficiálně ustanoven přednostou vojenské kanceláře a povýšen do hodnosti podplukovníka (Oberstleutnant). K 22. 01. 1912 opouští své místo u arcivévody Františka Ferdinanda a je převelen ke 2. tyrolskému pluku císařských myslivců. Dne 24. 01. 1913 jmenován plukovníkem (Oberst) a velitelem pluku. Dne 07. 09. 1914 padl na východní frontě v oblasti Hujce-Rawa v Haliči, dnešní Ukrajině.

"Já jsem, přinejmenším duševně, právě tak mrtvý muž jako můj dřívější šéf, jehož smrt mnou hluboce otřásla. Napolo šílený nejsem schpen jediné rozumné myšleny, nemluvě o tom, že bych někoho vidět a s někým mluvit. Jsem ubohý člověk s ochromenými perutěmi, jehož všechny naděje pro budoucnost jsou zničeny; nejraději bych se stáhl jako smrtelně zraněné zvíře do temného kouta. Pro mne je to konec, náš osud se vyplní s brutální neodvaratelností. Obrovský válec, který nás všechny zničí, se stále více přibližuje a ani nadlidské síly nevystačí, aby jej zadržely". Brosch, zoufalý a zklamaný, vycítil blížící se katastrofu pro jím milovanou habsburskou říši. Sám padl v čele svého pluku a zdá se, že smrt na bojišti hledal.


nahoru