Podplukovník Alexander Brosch šlechtic Aarenau (1870-1914), křídelní pobočník a přednosta vojenské kanceláře F.F. 1906-1911 : “Arcivévoda František Ferdinand je velmi nadaný, přímo a rychle chápe a má dobrý pozorovací talent, zvláště pro vojenské záležitosti. Detailními znalostmi vojenské vědy není nadbytečně přetížen a na to, že není přímo vojensky vzdělán, má dobrý přehled. Na svých nápadech a názorech lpí arcivévoda s neuvěřitelnou zarputilostí, skoro by se dalo říci svéhlavě. I když se ho podaří v daný okamžik přesvědčit, dříve nebo později se vrátí ke svému původnímu názoru a přesvědčování může začít nanovo. Arcivévoda nesnáší, když je mu přímo odporováno. Na druhou stranu dokáže přijímat nepřikrášlenou pravdu jako málokdo jiný a dokonce ji vyžaduje. Ve svém úsudku je ostrý a často tvrdý, a pak se může stát, že někomu ukřivdí, když si to ale později uvědomí, neváhá dát věci zase dopořádku. Je přímo potěšením mu přednášet, protože je velmi chápavý a bystrý a ví kam jeho protějšek myšlenkou směřuje. Vůči svému okolí se arcivévoda chová s okouzlující vstřícností. Rád cestuje a nikde nevydrží déle než osm dní v kuse. Nejraději pobývá v kruhu rodiny, kde vede skromný měšťanský život. Nemá v oblibě účast na veřejných akcích a reprezentační povinnosti“.

Diplomat a poradce následníka trůnu Ottokar hrabě Czernin z Chudenic (1872-1932), ministr věcí zahraničních R-U v letech 1916-1918.: „Není nejmenších pochyb o tom, že ve způsobu, jakým František Ferdinand uvažoval, bylo něco tvrdého, a těm, kdo ho znali jen zběžně, se právě ona tvrdost zdála být nejvýraznějším rysem jeho charakteru. Velká „neoblíbenost“, jíž se těšil, byla nepochybně důsledkem právě tohoto povahového rysu.  Vynikající vlastnosti, které arcivévoda rovněž měl, veřejnost neznala, a proto jej posuzovala často chybně. Arcivévoda dokázal být neskutečně rozpustilý a měl velký smysl pro humor. Uměl se smát jako bezstarostný mladík a svoji veselostí dokázal nakazit všechny přítomné“.

Náčelník štábu veškeré branné moci Franz Conrad hrabě Hötzendorf (1852-1925), polní maršál od r. 1916 : „Nikdy jsem nebyl slepý vůči tomu, co ostatní arcivévodovi vyčítali jako chyby, kdo také žádné chyby nemá? Avšak arcivévoda František Ferdinand byl muž vyznačující se velkými duchovními schopnostmi, bystrým vnímáním, přesným úsudkem, hlubokou znalostí lidí a vědomím odpovědnosti, co se jeho budoucích vladařských povinností týkalo. Jeho láska k přírodě, smysl pro umění a vzorný rodinný život po boku ženy, kterou si vzal nehledě na její původ. To vše jsou věci, které nesmíme opominout. Možná by stará říše pod vládou arcivévody Františka Ferdinanda rozkvetla do nové podoby. Ti, kdo Rakousku-Uhersku přáli, v to doufali, nepřátelé Rakouska-Uherska  se obávali!“

Ministr války R-U a generál pěchoty Moritz baron Auffenberg Komarów (1852-1928) : „Pochvalou a uznáním František Ferdinand nikdy nešetřil. Totéž ovšem platilo, když někoho káral. Pak se příliš nedíval na postavení, funkci ani původ dotyčného a pro slova nechodil příliš daleko. Kdo však arcivévodovi připisoval válečnické choutky nebo štvavé myšlenky, hluboce se mýlil. František Ferdinand byl spíše pacifista než podněcovatel války. Následník trůnu byl jednou z nejvýznamnějších osobností, které jsem během svého života měl možnost poznat, a že by se pravděpodobně stal i významným panovníkem“.

Tolik některá svědectví spolupracovníků následníka trůnu. I jeho protivníci, kterých měl víc než dost, mu také stejně přiznávali nadprůměrnou inteligenci, bystrou chápavost a fenomenální pamět.

František Ferdinand byl racionální člověk, jasně, střízlivě a prakticky uvažující. Muž který oběma nohama stál pevně na zemi, a který šel energicky a nekompromisně svou cestou. Jeho cholerický, výbušný temperament se ale prostě občas vymkl kontrole. Následník trůnu byl pracovitý, ale nerad seděl dlouho nad papíry a nebyl byrokrat. Rád cestoval a prováděl inspekce, takže by budoucí vládnutí opíral o osobní zkušenosti z terénu.

1910

Následník trůnu byl tradicí i výchovou zbožný a vzorný katolík. Pokud mu to okolnosti dovolily, chodil denně na mši a často přijímal svátost, vedl křesťansky příkladný rodinný život. Velmi ho také zajímalo stavitelství a sochařství. František Ferdinand zřídil Státní památkový úřad a prosazením funkcí konzervátorů v jednotlivých korunních zemích vytvořil pokročilou správní strukturu. S osobním nasazením tak umožnil vznik systému pro ochranu památek i obrazu sídel před zkázou, ačkoliv se nepodařilo prosadit zákon pro zákaz vývozu památek a památkový zákon. Na arcivévodově statcích v Čechách se projevovala jeho záliba v zahradní architektuře. Na Konopišti či Chlumu osobně určoval, kde má stát jaký strom či keř, kde bude který záhon a co na něm má růst. Ve stavitelství pak zanechal svoje stopy kdy zadával architektům a stavebním firmám rozsáhlé projekty přestavby svých sídel ať již paláce Belvedere ve Vídni, zámku Konopiště, Chlumu, Eckartsau, Löllingu, Ambrasu, Artstettenu, Miramare nebo Blühnbachu.

Okolí Konopiště před přestavbou v 80letech 19.století.

Zámecká růžová zahrada kolem roku 1913. Vyvěšená černo-žlutá vlajka na věži oznamovala přítomnost zámeckého pána.

Zámek Chlum u Třeboně

Zámek Artstetten

Zatímco k rostlinám a stromům měl následník trůnu kladný vztah, se zvířaty žádného soucitu moc neměl. Lovecká vášeň, velké hobby následníka trůnu díky kterému částečně zaplatil ztrátou sluchu. František Ferdinand byl vynikající střelec, jeho přesná muška byla příslovečná. Z loveckých záznamů vyplývá, že složil necelých 300tisíc kusů všeho druhu. Stejně jako většina jeho habsburských příbuzných a jiných aristokratů chápal František Ferdinand lov jako kavalírský sport a stavovskou výsadu. Z dnešního pohledu v tom můžeme a někteří historikové i spatřují něco krutého či určitou patologickou posedlost následníka trůnu, ale s tím bych dovolil nesouhlasit. Pokud se podíváme na tehdejší vládnoucí dynastie v Evropě, tak objevíme záznamy, kdy Františka Ferdinanda předčili o stovku tisíc kusů např. někteří členové anglické panovnické rodiny, a to dokonce i dámy. Bylo již napsáno, v tehdejších časech se na lov (dnes myslivost) pohlíželo jako na sport, a jiné souvislosti bych v tom také nehledal. Nehledě, že veškeré druhy ptactva a zvěře byly chovány na arcivévodově statcích a po honitbě byly úlovky prodávány dále veškerým zájemcům.  Mimo lovecké vášně měl následník trůnu i sběratelskou vášeň ve starožitnostech všeho druhu a pohlednicemi z cest konče. Například jeho sbírka svatých Jiří je zcela jedinečná. V této souvislosti se musíme zmínit o plánu Františka Ferdinanda vybudovat meziregionální národopisné muzeum pro celou monarchii.

František Ferdinand a Žofie (vpravo) při lovu na Konopišti.

Císař Vilém II. a František Ferdinand se svými úlovky z konopišťského revíru.

František Ferdinand d´Este byl silná, mnohoznačná, rozporuplná osobnost, který za svého života vyvolával stejnou měrou obdivnou náklonnost i příkré odmítání. Jistý britský historik jej označil za „nejvýrazněji vynikající postavu vládnoucích dynastií v Evropě“. Každý byl buď pro něj nebo proti němu, člověk se musel hold rozhodnout do kterého tábora patří. Nepochybně můžeme hledat určité charakterové rysy v dědičné výbavě po matce Marii Annunziatě z rodu Bourbonů. Svéhlavá žena snící o velikosti a moci, předala tyto vlastnosti svému synovi v genech. Nemoc a boj o život, boj o svoje rodinné štěstí a budoucnost monarchie, to všechno formovalo čekatele trůnu, jedné z nejstarších říší světa.

František Ferdinand při bruslení ve Svatém Mořici.

Kouřil doutníky a byl milovníkem dobrého jídla, pití a anekdot. Rád podnikal s rodinou dlouhé vyjížďky do okolí Konopiště. Na Brionských ostrovech pak například rád podnikal dlouhé vycházky doprovázen jen nejvyšším hofmistrem Karlem Rumerskirchem nebo přednostou vejenské kanceláře podplukovníkem Alexandrem Broschem. Chodíval si zaplavat do moře poměrně daleko od břehu což jeho společníky naplňovalo značnými obavami. Četl se zájmem denní tisk a knihy jeho zálib tedy o armádě, zahradničení, lovu, hradech a zámcích, habsburské a evropské historii. Hudba nebyla pro něj až tak něčím zajimavým. V malířství uznával jen obrazy konzervativní v barvách i tvarech. Moderní umělecké směry naprosto odmítal.  Doma byl uvolněný, společenský, naladěný k žertům, rád si hrál s dětmi. Časně vstával a chodíval dětem popřát dobrého rána. Snídal s dětmi a vyptával se na jejich školní pokroky. Mezi 8 a 9 hodinou ranní odcházel do své pracovny. Široké veřejnosti se tak ovšem nikdy neukazoval. Venku vystupoval převážně jen s vážným, zachmuřeným výrazem ve tváři. Lidé si tak udělali jednostrannou představu. František Ferdinand o popularitu nestál. Veřejné výstupy na efekt neměl rád a všichni pochlebovači a patolízalové mu byli předem podezřelí.

František Ferdinand s dcerou princeznou Sofií von Hohenberg

nahoru