Důstojník

František Ferdinand se prvně zúčastnil manévrů v 17 letech. Korunní princ Rudolf v té době velitel českého 36. pěšího pluku (FZM. Hieronymus svobod. pán v. Ziemiecki) svému bratranci napsal : ,,Je radno nezačít hned velkými manévry, nýbrž věnovat nejdříve pozornost detailům, to by Tě mělo naplnit zájmem a vášní k našemu řemeslu, které je nejkrásnější a nejvznešenější na celém světě".

Dne 24.dubna 1882 císař povýšil mladého arcivévodu na nadporučíka. Koncem listopadu 1883 byl přeřazen od pěchoty k jezdectvu. Nastoupil k hornorakouskému-salzburskému dragounskému pluku č.4 (FM. Arciv. Albrecht) v Ennsu. U pluku v Ennsu sloužil mladý arcivévoda šest let. 24.října 1885 byl povýšen do hodnosti rytmistra.

Dne 25.října 1888 povýšil císař Františka Ferdinanda do hodnosti majora a přeřadil jej k českému pěšímu pluku č.102 (FZM. Adolf svobod.pán Catty). František Ferdinand se ubytoval na Pražském hradě kde měl erár své prostory. Arcivévoda nebyl jen c. k. důstojník, ale také reprezentant dynastie. A tak v prvních dnech a týdnech navštěvoval a přijímal čelné vojenské i civilní osobnosti. Přijal velitele a vyšší důstojníky VIII.sboru a delegaci české šlechty ( Schwarzenberg, Auersperg, Thun, Nostitz a další).

Neuplynuly ani dva měsíce pobytu v Praze a došlo k události, která změnila životní perspektivy Františka Ferdinanda. Se svým bratrancem korunním princem Rudolfem si dopisoval a stýkal se s ním. Následník trůnu do Prahy za svým bratrancem ale už dle plánu nepřijel a 30. ledna 1889 na loveckém zámečku Mayerling zastřelil nejdříve baronesu Mary Vetserovou a pak sebe. Pro císaře byla ztráta syna těžkou životní ránou a v posloupnosti následnictví na trůn se novým následníkem stává otec Františka Ferdinanda arcivévoda Karel Ludvík. Ale již tehdy se dvorní kruhy začaly poohlížet za pravděpodobnějším budoucím císařem a to arcivévodou Františkem Ferdinandem.

Dne 26.října 1889 byl František Ferdinand povýšen na podplukovníka. Za své pražské služby často vyjížděl na svůj oblíbený lov zvěře, ať již na své panství Konopiště a Chlum u Třeboně nebo do revírů českých šlechtických velkostatkářů. Mentor habsburských princů arcivévoda Albrecht často v dopisech napomínal Františka Ferdinanda za jeho chovaní jako muže předurčeného stát se císařem a za eskapády s bratrem Ottou. Služba v Praze zanechala ještě jednu stopu v podobě syna s dvacetiletou prodavačkou Marií Hahnovou. Krásná Mici dostala v průběhu let dvakrát odstupné a po světové válce emigrovala do USA. Její syn ji následoval. František Ferdinand měl za svobodna ještě druhého syna z doby kdy sloužil v Ennsu a kterého taktéž finančně zaopatřil. Oba případy se řešily soudní cestou. Své nemanželské potomky dříve nebo později nikdy nespatřil.
Po dobu pražského pobytu se arcivévoda stýkal s českou aristokratickou společností. Jako majitel panství Konopiště a Chlum byl českým velkostatkářem. V Praze se Františku Ferdinandovi líbilo a sloužil zde jeden rok. Na velitele podmaršálka Hermanna von Plönniese vzpomínal v dobrém a v dalších letech se spolu s rodinou s ním nadále stýkal až do jeho smrti. Začátkem roku 1890 se František Ferdinand rozloučil s královskou Prahou.

František Ferdinand byl 26. dubna 1890 císařem povýšen na plukovníka a jako velitel husarského pluku č. 9 (FM. František Leopold hrabě Nádasdy) převelen do města Šoproně (Ödenburg) v Uhrách.
Ve srovnání s Prahou byla Šoproň provinčním městem, které mělo jen tu výhodu, že odtud nebylo daleko do Vídně. Až dosud neměl arcivévoda při své službě problémy, ale v Šoproni se setkal s něčím co výrazně změnilo jeho smýšlení. V Praze jako v Ennsu a jako v dalších garnizónách západní poloviny říše to byla jedna císařova armáda, ale za řekou Litavou tomu bylo jinak. V Šoproni k svému úžasu a rozhořčení zjistil, že u pluku převládá maďarština. Důstojníci se bavili maďarsky ve službě i v kasinu, poddůstojníci mu podávali hlášení, bez ohledu na předpisy, maďarsky. František Ferdinand, který ctil jednotu armády měl v Šoproni pocit, že neslouží v císařově armádě, ale v maďarském národním vojsku.

Náčelníkovi generálního štábu Beckovi napsal : ,,Jakmile jsem byl jmenován velitelem, spěchal jsem do Šoproně. V důstojnickém sboru se při kamarádském styku mluvilo, například v kasinu, i přede mnou maďarsky, v celém pluku nebylo slyšet jediné slovo nenáviděné němčiny."

Spor, existuje-li jedna nedílná armáda, či armády dvě, rakouská a uherská, trval až do zániku říše a pro Františka Ferdinanda se stal zápas za jednotnou armádu, která poslouchá císaře a jejímž velícím jazykem je němčina, životním křížem. Arcivévoda se poprvé střetl s maďarským nacionalismem. Od tohoto okamžiku až do konce svého života jej František Ferdinand považoval za úhlavního nepřítele říše, armády i svého nepřítele osobního.

Cesta kolem světa 1892-1893

František Ferdinand od mládí rád mnoho cestoval. Z nejrůznějších důvodů zavítal do všech koutů Evropy. Uzrál v něm záměr podniknout cestu kolem světa. Na přímluvu matky Marie Terezie a císařovny Alžběty císař František Josef cestu svému synovci nakonec povolil. Cestovat mohl ikognito pod jménem hrabě z Hohenbergu. Před odjezdem na cestu kolem světa povýšil císař 25. října 1892 Františka Ferdinanda do hodnosti generálmajora. Dne 14. prosince 1892 vládl v přístavu Terst čilý ruch. Chráněný křižník Císařovna Alžběta se připravoval k odplutí.

(Loď Jeho Veličenstva chráněný (klounový) křižník císařovna Alžběta, výtlak: 4064 tun, délka: 104m, šířka: 15m, dva motory s výkonem 9000 koňských sil, max.urazila 19,7 námořní míle za hodinu. Výzbroj: dva kanóny ráže 240mm, šest kanónů ráže 150mm(systém Škoda) a šest torpéd, posádka: 450mužů. Spuštěna na vodu roku 1890 ve válečném přístavu Pula. Potopena 2.11.1914 v čínském moři.)

Františka Ferdinanda na cestě doprovázela celá svita: vrchní komorník hrabě Leo Wurmbrand, hrabě Jindřich Clam-Martinic, husarský poručík Julius von Prónay von Tót-Próna und Blatnicza, generální konsul v Bombaji Franz Stockinger, hrabě Karel Kinsky, preparátor a fotograf Eduard Hodek, komorník František Janacek, čtyři sloužící a dva kuchaři.

Dne 15.prosince ve 2 hodiny odpoledne za zvuků Zachovej nám Hospodine, Radeckého pochodu a lodní sirény se císařovna Alžběta s Františkem Ferdinandem na palubě dala do pohybu na dalekou cestu.

František Ferdinand za čtrnáct měsíců svého putování kolem světa urazil 70 000km. Žádný den tohoto velkého putování nezůstal bez zápisu v arcivévodově deníku. Císařovna Alžběta plula na jih podél dalmatského pobřeží a dále zamířila k Suezskému kanálu. Do svého deníku si zapsal:,,Je velmi potěšující, když vidíme, jak příslušníci nejrůznějších národností a zemí jsou kamarádsky spojeni. Němci z Dolního a Horního Rakouska, z Vídně, Slované z Čech, Přímoří a z Dalmácie, Italové a Maďaři smíšení v pestré směsi. Nehledě na národnost cítí se každý jednotlivec tohoto mužstva sjednocen ve služebním svazku pod jedinou, slavnou vlajkou."

 

Císařovna Alžběta proplula Suezským kanálem přes Rudé moře do brit. přístavu Aden (Jižní Jemen)Poté přeplula Arabské moře a zakotvila v Colombu (Cejlon). Z Cejlonu pak pokračovala podél indického pobřeží do Bombaje. Zde František Ferdinand opustil loď a tři měsíce putoval napříč Indií. Z deníku:,,Angličané se mohou v Indii pochlubit vskutku velkolepým výkonem - státnické umění a koloniální politika slavily triumf. Součinnost zbraní, peněz a diplomatického umění, které našlo příznivou půdu v žárlivosti a nesvornosti domorodých knížat."

Vedle popisu navštívených míst, historických památek, muzeí a přírodních krás je v arcivévodově deníku věnováno mnoho místa lovu. Lov, celoživotní vášeň Františka Ferdinanda. Arcivévoda byl nesporně skvělý střelec a dokázal to v soutěži s místním vládcem Nisamem při vyhazování mincí do vzduchu ve které zvítězil. Své putování ukončil v Kalkatě, kde se vrátil na palubu císařovny Alžběty. Její cesta vedla přes Singapur, Jávu, Austrálii, Novou Kaledonii, Šalomounovy ostrovy, Novou Guineu, nazpět k Singapuru, odtud směrem k čínským břehům (Hongkong, Kanton Macao) a pak k břehům Japonska.

Dne 2.8.1893 dorazila císařovna Alžběta do přístavu Nagasaki. Františka Ferdinanda jako zástupce císaře slavnostně přivítali. Arcivévoda František Ferdinand se setkal s japonským císařem a císařovnou. Později v Tokiu vykonal přehlídku císařských jednotek. 18.srpen den narozenin císaře Františka Josefa posádka císařovny Alžběty patřičně oslavila. Slavnost provázela palba děl válečných lodí v jokohamském přístavu. 24.8. končí oficiální návštěva Japonska a také cesta na palubě císařovny Alžběty. Devět měsíců plula z Terstu do Jokohamy. V deníku si arcivévoda císařovnu Alžbětu, jejího velitele, štáb, důstojníky i posádku, nemůže vynachválit. František Ferdinand se svým doprovodem vstupuje na palubu kanadské lodi Indická císařovna, která jej dopraví na americký kontinent.

Kapitoly věnované Kanadě a USA obsahují nejvíce kritiky z celého arcivévodova obsáhlého deníku a cestopisu. Arcivévoda vytýká Americe a Američanům ,,tanec kolem zlatého telete v podobě dolaru" nelíbí se mu celý americký životní styl :...při kterém jde jen o výdělek, o rychlé získání peněz. Co nenese výnos, veřejná zařízení a pod.,většinou odpadá...,všechno spěchá za obchody, nejsou vidět žádné veselé obličeje, přátelé se míjejí, aniž by se srdečně pozdravili, protože by to pro ně znamenalo ztrátu času." Ani o americké svobodě tisku neměl František Ferdinand příznivé mínění. Když v Omaze vystoupil z vlaku, přepadla jej smečka reportérů a vynucovala si interview. Po procestování USA se arcivévoda František Ferdinand s doprovodem vydává k břehům starého kontinentu.

Francouzský parník Bretagne přivezl Františka Ferdinanda do přístavu Le Havre a dále pak cestoval vlakem. Zastavil se v Paříži a Stuttgartu. Vlak minul černožluté hraniční sloupy. V St.Pölten se František Ferdinand setkal s rodiči a sourozenci a spolu s nimi dojel, jak končí text jeho deníku, do ,,starého, věčně mladého císařského města"

Ze své cesty kolem zeměkoule 1892 - 1893 si František Ferdinand přivezl mnoho vycpaných zvířat, trofejí, zbraní, přírodnin a 2.000 fotografií. Řadu exponátů můžete vidět i dnes v muzeu Františka Ferdinanda na zámku Artstetten v Dolním Rakousku.

Nemoc

Po návratu do vlasti byl arcivévoda František Ferdinand císařem jmenován velitelem 38. pěší brigády v Českých Budějovicích. Po roce služby František Ferdinand v roce 1895 vážně onemocněl.
,,Onemocněl jsem a téměř jsem se odebral ke svým otcům do kapucínské hrobky. Řadu dnů jsem musel ležet v posteli, protože učenci si mysleli, že jsem dostal tyfus."
Dr.Eisenmenger asistent odborníka na tuberkulózu profesora Schröttera ve Vídni odjel do Chlumu u Třeboně, kde vyšetřil Františka Ferdinanda.:,,Přede mnou stál vysoký, hubený, bledý muž s poněkud ochablým držením těla, s horečně se lesknoucíma, bleděmodrýma očima. Nález byl vážný: vysoká horečka, rychlý úbytek na váze - tuberkulóza plic!"
V té době nejrozšířenější choroba. Tuberkulóza znamenala poloviční rozsudek smrti. Dr. Eisenmenger předepsal takovou léčbu kterou tehdejší doba znala : fyzický a duševní odpočinek, klid, pobyt na čistém vzduchu a v příznivém podnebí. Účinné léky ještě nebyly.

 

,,Milý Františku!
tvůj dopis z 30.července, za který Ti vřele děkuji, se mne bolestně dotkl. Vůbec jsem nevěděl, že jsi již delší dobu nemocný. Jakkoliv je mně nekonečně líto, že Tě nemohu vidět v čele Tvé brigády při manévrech, musíš mít absolutní klid a šetřit se, a já Tě prosím, abys okamžitě nastoupil dovolenou.... Jen tak můžeš znovu nabýt zdraví, a doufám, že trochu také kvůli mně budeš trpělivý a vytrvalý.

Ve věrném přátelství Tvůj vroucně milující strýc František Josef."

 

Když arcivévodův komoří hrabě Wurmbrand uslyšel doktorův léčebný postup poznamenal:,,S tím budou velké potíže. Arcivévoda je zvyklý na způsob života, který je pravým opakem toho, co od něj požadujete. Téměř nikde nevydrží déle než jeden den."
Léčba probíhala v jižních Tyrolech, Istriji a Egyptě. V této době se již veřejnost dozvěděla o vážném onemocnění následníka trůnu. Maďarský nacionalistický tisk Magyar Hirlap nepokrytě projevoval radost, že muž, o němž se vědělo, že je nepřítelem Uher, podlehne své nemoci a nestane se panovníkem. Dne 25.října 1895 odesílá František Ferdinand císaři rozhořčený dopis:

 

,,Vaše Veličenstvo! Dovoluji si Vašemu Veličenstvu poslat a dát na vědomí číslo Magyar Hirlap se zcela infámním článkem o mé osobě. Jsem již zvyklý být z této strany napadán,protože ti lidé velmi dobře vědí, co si o nich myslím. Že nejsem v Uhrách oblíben, to vím a jsem na to v jistém smyslu pyšný, protože nepožaduji úctu takového národa. Že ale v zemi, která ještě náleží k monarchii, může být něco takové napsáno, takové infámní sprosťáctví, kde z každé řádky prosvítá nespoutaná radost z mého onemocnění a z mé pravděpodobné smrti, bych byl nepokládal za možné."

Dne 26.dubna 1896 je František Ferdinand povýšen do hodnosti polního podmaršálka (Feldmarschall-Leutnant). (17. května 1896 zemřel otec Karel Ludvík a František Ferdinand se stává neoficiálně následníkem trůnu a korunním princem). Nejstaršímu synovi odkázal zámek Artstetten s pozemky. Další statky odkázal bratrům Františka Ferdinanda. Arcivévoda Otto zdědil zámek Persenbeug a vilu Wartholz. Arcivévoda Ferdinand Karel zdědil zámek Rottenstein u Meranu.
František Ferdinand šel za rakví svého otce jako druhý, hned za císařem. Otec byl mrtev, a teď to byl on, kdo byl v dynastii a v říši na druhém místě.

Jeho císařská a královská Výsost arcivévoda Karel Ludvík. Při své cestě po Palestině ochutnal vodu z biblické řeky Jordán a poté následně onemocněl... pravděpodobně tyfem.

Arcivévodkyně Marie Terezie, manželka Karla Ludvíka a matka Františka Ferdinanda. Po vraždě císařovny Alžběty se stává tzv. první dámou monarchie. Za své vdovské sídlo dostává od císaře Františka Josefa zámek Zákupy. V pozdějších letech dostává od císaře nabídku k sňatku, ale arcivévodkyně odmítá.

Dvorní vlivná skupina v okolí Hofburgu Františka Ferdinanda odepisovala a pozornost se soustřeďovala na jeho bratra Ottu. František Ferdinand si stěžoval, že ho odepisují a zaživa pohřbívají. V lehátku na terase konopišťského zámku pokračoval František Ferdinand ve své léčbě. V horkých letních měsících se přestěhoval do hor na svůj lovecký zámeček Lölling. Četl denní tisk z nejrůznějších koutů podunajské monarchie, četné dopisy nejen od matky, sourozenců, ale i politiků.  Zjišťoval, že v určitých kruzích je odepsán, že nikdo nevěří v jeho uzdravení. Arcivévoda Otto byl hýčkán a připravován na roli nového následníka trůnu ikdyž on sám o něco takového vůbec nestál a svého nemocného bratra v dopisech žádal o odpuštění. Ať již byly dvorské klepy jakékoliv, ať by si kterýkoli politik nebo dvořan byl přál, aby nemocný následník trůnu nikdy nevládl. Následnictví mu jednoznačně zajišťovalo ustanovení rodinného zákona z 3. února 1839. Pominout ho jako dědice trůnu by znamenalo ohrozit právo a legimitu habsburské dynastie. V době kdy se zdravotní stav Františka Ferdinanda již lepšil a nemoc byla na ústupu, tak on četl a dostával podobné zpávy a je pravdou, že všem kdo jej skutečně nebo jen doměle odepisovali a odstrkovali, těm to věru nikdy nezapoměl.

Nejvyšší rozkaz

Poprvé od roku 1895 nejsou u Františka Ferdinanda nalezeny tuberkulózní bacily. Svůj boj s těžkou nemocí a se smrtí vyhrál. Koncem března roku 1898 uzdravení svého synovce konstatovalo vlastnoručním listem samo Jeho apoštolské Veličenstvo.

"Milý pane synovče, arcivévodo Františku Ferdinande!  Je mně skutečnou radotí a uklidněním, že po dlouhém chránění vašeho zdraví, jste opět plně zesílel, takže v souladu s Vaším přáním a chutí, jakož i s Mými úmysly, můžete se opět  vrátit k vojenské činnosti. Dávám Vás k dispozici Mému nejvyššímu rozkazu."

Po dlouhé tři roky neoblékl František Ferdinand císařův kabát (voj. uniformu) na kterou byl tak hrdý. V této době se stal oficiálním následníkem trůnu a korunním princem. Když se uzdravil, nevrátil se ke své brgádě v Budějovicích a nestal se velitelem divize. Byl k dispozici Nejvyššímu rozkazu čili Nejvyššímu vojenskému pánu, tj, císaři. Následník trůnu od této chvíle plnil úkoly Nejvyššího vojenského pána, stal se inspektorem jednotek a měl se seznámit s velením velkých vojenských útvarů při manévrech, získat přehled o celém vojsku a námořnictvu. K dispozici jemu zřízena vojenská kancelář jejíž první přednosta major Heinrich von Krauss-Elislago se stává i křídelním pobočníkem následníka trůnu.

V průběhu své těžké nemoci se František Ferdinand změnil. Z hubeného 67kg vážícího důstojníka se stal silný muž který evidentně přibral přes 20kg na váze. Do konce života se nezbavil pokašlávání, musel si dávat pozor na nachlazení a vyhýbat se větší fyzické námaze. Jeho bližší spolupracovníci uvádějí i změnu v arcivévodově psychice. Sama nemoc způsobuje změny v podobě náladovosti, podrážděnosti, vznětlivosti a sklonu k impulzivnímu chování. Není možné rozhodnout zda-li byla změna způsobena tuberkulózou či psychyckým traumatem. Jisté je, že nemoc Františka Ferdinanda poznamenala.

Dne 26. dubna 1899 je František Ferdinand povýšen do hodnosti generála kavalarie (General der Kavallerie). Vojenská kancelář následníka trůnu se z Hofburgu stěhuje na adresu poblíž zámku Belvedere na ulici Rennweg 6, kde sídlí až do roku 1914.

Již příští měsíc po jmenování do funkce provádí František Ferdinand inspekci hlavního válečného přístavu Pula. Ve své zprávě navrhuje budování moderních válečných lodí a dále píše: "Dalmatinci jsou od všech mořeplaveckých národů uznáváni jako nejlepší námořníci na světě, ale nemají dost lodí a chybí nám válečné loďstvo, které by odpovídalo moderním nárokům". Začíná energické a vytrvalé úsilí následníka trůnu o výstavbu rakousko-uherského loďstva. U Dubrovníku se konají první kombinované manévry námořnictva a pozemního vojska které počítalo s vyloděním na pevninu.
Do konce roku vykonal následník trůnu inspekci u řady pluků a pevností a podal o nich zprávu Nejvyššímu veliteli. Vyslovuje se proti budování velkých opevněných pevností, protože v důsledku vývoje vojenské techniky rychle zastarávají a vynaložené peníze pak chybí polní armádě. Ještě téhož roku v září 1899 se konají čtyřdenní manévry u Zákup v Čechách. Následník trůnu zde velí VIII. armádnímu sboru a při zkoušce obstojí. Arcivévoda František Ferdinand pro vojenské řemeslo vlohy měl a byl schopen řídit operace divize či celé armády. Císař pak jmenoval svého následníka předsedou komise, která připravovala nový cvičební řád pro armádu.

V druhé polovině roku 4. září 1902 císař jmenuje Františka Ferdinanda admirálem rakousko-uherského válečného námořnictva. Německý císař Vilém II. následně jmenuje Františka Ferdinanda císařským admirálem německého válečného námořnictva a la suite (mimo velitelskou pravomoc). František Ferdinand byl do rozpadu monarchie v roce 1918 z Nejvyšší rodiny posledním velkým příznivcem a budovatelem rakousko-uherského námořnictva. Díky němu se rychle začaly budovat válečné lodě na které si neváhal vypujčit prostředky od bankovního domu Rothschild a na které i sám nemalou měrou finančně přispěl.

František Ferdinand také neúnavně pracoval na budování a modernizaci polní armády. S šéfem generálního štábu připravoval c. a k. armádu pro novou ofenzivní strategii. Prosazoval kombinované operace pozemních a námořních sil. Během manévrů prokázal schopnost řídit s přehledem a předvídavou obratností větší vojenské operace. Císař sledoval taktické a strategické nadání svého synovce s uspokojením. Byl spokojen s tím, že pokud by snad došlo k vojenskému konfliktu má císařský dům osobnost schopnou převzít vrchní velení armády. Dne 17. srpna 1913 jmenoval císař Františka Ferdinanda generálním inspektorem veškeré branné moci. : "Milí synovče, arcivévodo Františku Ferdinande, povyšuji Vaši Výsost tímto na generálního inspektora veškeré Mé branné moci. Vaše Výsost bude řídit velké manévry a s oprávněnín provádět inspekce u všech druhů zbraní Mé ozbrojené moci. Vojenská kancelář Vaší Výsosti od nynějška nese název Vojenská kancelář generálního inspektora veškeré branné moci. V Bad Ischlu, František Josef  I., v. r." (General Inspektor des gesamten bewaffneten Macht). Vojenské postavení následníka trůnu se tím ještě povýšilo a po císaři je druhým nejvyšším armádním činitelem monarchie. František Ferdinand poté poděkoval císaři za jmenování osobně v Bad Ischlu při slavnostní tabuli narozenin Jeho císařského Veličenstva. Následník trůnu se také při své práci snažil pozvednout ducha c. a k. armády. Morálka sice nebyla špatná, ale přece jen existovaly garnisóny v nichž vládlo trochu moc rakouské pohodlnosti, zlořádů, nepořádku a nedostatků. Místy se projevoval pacifismus, národnostní a sociální problémy se přenášely i do armády. Platy důstojníků a poddůstojníků nebyly na dostatečné výši.

"Stále se říká, že jsem pro válku. To ale není pravda, a to můžete rozhlásit všude. Válka stojí spoustu peněz a hodně lidských životů. Já chci jen takové zbrojení, které nám získá respekt. To potřebují všechny státy".

I když následník trůnu nehovořil o míru z humanitárních, nýbrž ze státoprávních důvodů, zaslouží si jistě naše uznání. Během balkánské krize v letech 1912/13 přispěl nemalou měrou k zachování míru v Evropě. Byl zásadně proti vojenskému zásahu monarchie v této válce.

"Rád bych ještě jednou zdůraznil, že po usilovném zvažování a názorové výměně osob z mého nejbližšího okolí cítím stále více potřebu zachování míru. Když se zapleteme do velké války s Ruskem, bude to neštěstí, a nikdo nedokáže říct, zda potom bude fungovat ochrana levého či pravého křídla. Německo bude mít co do činění s Francií a Rumuni se vymluví na bulharské nebezpečí. Povedeme-li izolovanou válku se Srbskem, rychle ho převálcujeme, ale co potom? Jednak se na nás vrhne celá Evropa jako na narušitele míru, a Bůh chraň, abychom Srbsko, totálně zadluženou zemi plnou královrahů a taškářů, anektovali. Vždyť se nedokážeme vypořádat ani s Bosnou, celá ta legrace nás stojí nekřesťanské peníze a je líhní státoprávních otázek; co by bylo teprve se Srbskem!"

Ministr zahraničí hrabě Berchtold : "Kdyby diplomaté věděli, jak mírumilovný následník trůnu je, nevycházeli by z údivu."  V říjnu roku 1913 visel mír v Evropě na vlásku a o necelý rok později se světový požár stejně rozhořel...

Generální inspektor veškeré branné moci 1913 (Ludwig Koch)

František Ferdinand s šéfém generálního štábu Františkem Conradem von Hötzendorfem

při císařských manévrech armády konaných ve dnech 14.-17. září 1913 u Chotoviny a Tábora.

Vévodkyně Žofie s dětmi při návštěvě císařských manévrů u Chotoviny a Tábora 1913.

František Ferdinand a pravděpodobně Jan II. Nepomuk Adolf kníže Schwarzenberg

 na manévrech u Chotoviny a Tábora 1913. Vpravo děti Františka Ferdinanda.

nahoru