František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria
arcivévoda Rakouský - Este
(18.12.1863 - 28.6.1914)

Císařský princ a arcivévoda Rakouský, královský princ Uherský, Český, atd. atd., následník trůnu, generální inspektor veškeré branné moci, generál jezdectva a admirál, člen panské sněmovny říšské rady, člen tabule magnátů uherského sněmu.

 

Řády a vyznamenání.
Rytíř Řádu zlatého rouna, rytíř velkokříže královského uherského Řádu svatého Štěpána, nositel vojenského záslužného kříže pro důstojníky s brilianty, vojenské stříbrné záslužné medaile (Signum Laudis) na červené stuze, vojenského služebního odznaku II. třídy pro důstojníky, bronzové jubilejní medaile pro ozbrojenou moc 1898 a jubilejního kříže 1908, nositel pamětní medaile na mořskou plavbu 1892/93, rytíř velkokříže Řádu svatého Josefa velkovévodství toskánského, rytíř velkokříže suverenního Řádu Maltézských rytířů, rytíř ruského Řádu svatého Alexandra Něvského, ruského Řádu svatého Ondřeje, ruského Řádu svaté Anny, ruského Řádu svatého Stanislava první třídy, ruského Řádu Bílého orla, rytíř Řádu Podvazku Velké Británie, velkokříže Řádu Lázně Velké Británie, rytíř královského pruského Řádu Černé orlice, vysoký hodnostář královského hohenzollernského domácího Řádu, nositel jubilejní medaile císařovny a královny Viktorie, nositel jubilejní medaile císaře a krále Eduarda VII., nositel král. pruského vojenského záslužného kříže.

 

Plukovník (Oberstinhaber-čestný majitel) : císařského a královského pěšího pluku č.19; c. a k. dragounského pluku císař Ferdinand č.4; c. a k. hulánského pluku č.7 a c. a k. pluku polních houfnic č.6; ruský generál jezdectva a představený ruského hulánského pluku č.9; představený královského pruského hulánského pluku princ August Württemberg č.10; a la suite (mimo velitel. pravomoc) : král. pruského gardového granátnického pluku císař František; prvního král. saského hulánského pluku František Josef, císař Rakouský, král Uherský č.17; čtvrtého královského württemberg. pěšího pluku císař František Josef, královského bavorského těžkého jezdeckého pluku č.2, královského španělského jezdeckého pluku Chasseurs de Lusitania č.12. a admirál německého válečného námořnictva.

 

Protektor České akademie císaře Františka Josefa pro vědu, slovesnost a umění.

Protektor Společnosti vlasteneckých přátel umění království českého v pražském Rudolfinu (Princové Max a Ernst byly také členy).

Protektor Severočeského uměleckoprůmyslového muzea v Liberci.

Kurátor a čestný člen Císařské akademie věd ve Vídni.

Protektor a čestný člen c. k. centrální komise památkové péče ve Vídni.

Protektor c. k. obchodního muzea ve Vídni.

Protektor Vídeňského obchodního spolku.

Protektor Rakouského námořního spolku.

Protektor vídeňského Domu umělců.

Protektor I. pražského spolku vojenských vysloužilců.

Protektor Katolického školského spolku.

 

Poslední přednosta vojenské kanceláře následníka trůnu plukovník JUDr. Carl Bardolff v letech 1912 - 1914 popsal Jeho Výsost takto: ,,Jeho zevnějšek byl zevnějškem pečlivě pěstěného, dobře stavěného muže. Byl vysoký, maličko při těle, měl plný obličej, světlé, ocelově modré, výmluvné oči. Hnědé, nepříliš husté vlasy nosil vysoko načesané, hnědý knír byl přiměřeně dlouhý. Jeho hlas zněl příjemně, plně a jasně." V další charakteristice Bardolff zdůrazňuje Františkovo rychlé chápání, schopnost proniknout k podstatě věci, činorodost, ovšem spíše nárazovou, vypjatou potřebu sebeuplatnění, vášnivý temperament, jenž ho přiváděl do častých incidentů a také mimořádnou strnulost, s níž trval na svých názorech. Dále: ,,Podle mých zkušeností častěji hrubě nadával a hrozil násilím, než je fakticky používal."

 

"Arcivévoda je velkorysý, nikdy se neutápí v detailech a po dvou slovech ví, o co se jedná. Referovat mu je v důsledku toho, jak skvělě chápe, požitkem..." podplukovník Alexander Brosch Edler von Aarenau

 

"Nemohu popřít, že následník trůnu na mne udělal fascinující dojem. Vysoký a statně urostlý, trochu se sklonem k otylosti, v těsně přiléhavé rakouské generálské uniformě, nápadný majestátní zjev. Dozadu česané vlasy, široké energické čelo s odkrytou vzdorovitou příčnou vráskou u kořene nosu, podivuhodně vodověmodré oči..." Hrabě Leopold Berchtold z Uherčic (*1863 - †1943), rakousko-uherský ministr zahraničí v letech 1912-1915.

 

"Arcivévoda byl stejně vřelý v nenávisti jako v lásce...dovedl jen buď mít rád nebo nenávidět a bohužel, počet těch, kteří patřili do druhé kategorie, byl podstatně vyšší. Arcivévoda uměl nenávidět, nezapomínal snadno a běda těm, které svou nenávistí pronásledoval. Na druhé straně měl i nesmírně vřelý kout svého srdce, což ovšem vědělo jen málo lidí. Byl ideálním manželem, nejlepším otcem a věrným přítelem svých přátel. Měl jsem s ním četné scény, ale nějaký trvalý rozkol nehrozil. Jednou mi na Konopišti večer ztropil výstup, neboť jsem si dovolil jemu, arcivévodovi, se protivit. Vyčítal mi, že jeho přátelství oplácím zradou. Přerušil jsem ten rozhovor, vysvětlil jsem mu, že říká takové věci, že s ním není možná rozumná řeč. Rozešli jsme se, aniž jsme si popřáli dobré noci. Časně ráno přišel do mého pokoje a požádal mne, abych zapomenul, co včera říkal, že to tak nemyslel..." Hrabě Ottokar Czernin (*1872 - †1932), rak.-uh. diplomat, rak.-uh. ministr zahraničí v letech 1916-1918.

 

"Každý, kdo měl možnost arcivévodu pozorovat, musí přiznat, že to byla významná osobnost, která by mocně vynikala v jakémkoliv prostředí, i kdyby se nejednalo o čekatele koruny. Intelekt a vůle následníka trůnu byly vysoce nadprůměrné. Následník trůnu byl naplněn a nesen svým posláním. Žila v něm železná vůle pozvednout Rakousko-Uhersko v každém směru, přetvořit je ve skutečnou velmoc. V tomto ohledu se mu nemohl ani zdaleka rovnat některý jiný člen dynastie..." Baron Moritz Auffenberg-Komarow (*1852 - †1928), rakousko-uherský generál pěchoty, 1911-12 c.a k.ministr války.

 

"Celkový dojem, který jsem měl z předurčeného dědice trůnu, byl, že pokud jde o sílu vůle a rozumu, není obyčejným člověkem..." Bernhard von Bülow (*1849 - †1929), německý říšský kancléř 1900-1909.

 

Arcivévoda Karel Ludvík Habsburg - Lothringen
(30.7.1833 - 19.5.1896)

Otec Františka Ferdinanda arcivévoda Karel Ludvík (Vater Erzherzog Carl Ludwig).
Narodil se 30.července 1833 ve Vídni. Mladší bratr císaře Františka Josefa, ze čtyř sourozenců třetí v pořadí. Neměl zvláštní ambice pro politiku ani vojenské řemeslo. I jeho neminula vojenská dráha jako ostatní arcivévody. V průběhu let dosáhl hodnosti generála jezdectva. V letech 1855-1861 byl místodržícím v Tyrolsku. Rád v zastoupení císaře reprezentoval trůn při otevírání škol, mostů, nádraží, muzeí, expozic Světové výstavy ve Vídní 1873 a při Jubilejní výstavě v Praze 1891, čímž si časem vysloužil přezdívku ,,výstavní arcivévoda", ("Ausstellungserzherzog"). Po tragické smrti korunního prince Rudolfa (Mayerling 1889) byl legitimním prvním nástupcem na trůn. Jako jediný z císařových bratrů byl pokračovatelem hlavní rodové línie. V březnu 1896 Karel Ludvík při své cestě v Palestině doplatil na podivný projev své nábožnosti: napil se vody posvátného Jordánu a přivodil si vážnou infekci tyfu, na který za dva měsíce po návratu zemřel.

 

Marie Annunciata Bourbon princezna Obojí Sicílie

(24.3.1843 - 4.5.1871)

Matka Františka Ferdinanda arcivévodkyně Marie Annunciata dcera krále Obojí Sicílie Ferdinanda II.(Mutter Maria Annunziata Bourbon Prinzessin beider Sizilien ). Druhá ze tří manželek arcivévody Karla Ludvíka. (První manželství Karla Ludvíka zůstalo bezdětné a trvalo pouhé dvě léta-r.1858 jeho žena, dcera saského krále Markéta zemřela.) Sňatek uzavřela (r.1863) v devatenácti letech. 18.prosince 1863 v Grazu přišlo na svět první dítě. Dostalo jméno po pradědečkovi, rakouském císaři Františkovi, druhé po matčině otci, Ferdinandovi a třetí po otci. Chlapeček ,,Franci" byl povážlivě slabý a panovaly obavy, zda přežije. Matce, na kost hubené, s bledými tvářemi, radili, aby se spokojila s jediným potomkem. Další mateřství by pro ni bylo více než riskantní. Marie Annunciata si nebyla jistá budoucností neduživého Franciho a brzy otěhotněla znovu. Na jaře 1865 porodila druhého chlapce. Při křtu dostal jméno Otto František Josef (budoucí otec posledního císaře Karla I.). V roce 1868 přišel na svět třetí syn, Ferdinand Karel Ludvík, a v roce 1870 přišla na svět dcera Markéta Žofie (1870-1902). S každým přírůstkem ubývalo Annunciatě sil. Bodavý kašel, bledost a vyhublost prozrazovaly diagnózu - tuberkulózu. Ve Vídni dne 4.května 1871 vydechla osmadvacetiletá žena naposledy.

 

Marie Terezie princezna Portugalská
(24.8.1855 - 12.2.1944)

Marie Terezie byla dcerou portugalského krále Miguela (Stiefmutter Infantin Maria Therese von Portugal ). Jako osmnáctiletá mladičká, svěží, hezká, chytrá a zdravá dívka vstoupila do rodiny čtyřicetiletého vdovce a více než nahradila zemřelou Annunciatu - fakticky vychovala Franciho i jeho sourozence. Ač i ji vybrala pasivnímu Karlu Ludvíkovi za třetí manželku arcivévodova matka Žofie, měla tentokrát šťastnější ruku. Krásná Marie Terezie, na rozdíl od předchůdkyně kypícím zdravím i elánem, se těžké role chopila s takovou ohleduplností a taktem, že se potomci arcivévodovi poznali skutečný domov teprve s ní. Zejména nejstarší Franci, ve sdílení emocí vždy tak rezervovaný, se k Marii Terezii natrvalo upnul natolik, že ji pak v korespondenci i v dospělosti vždy oslovoval ,,Milá maminko!" Marie Terezie byla dobrou matkou jak dětem, které vyvdala, tak svým dvěma dcerám, které se jí narodily v manželství s Karlem Ludvíkem, Marii Annunciatě (1876-1961) a Alžbětě (1878-1960). Františkovi Ferdinandovi poskytla nejen mateřskou péči v dětství, ale i oporu v životních krizích, které jej čekaly. Jejich vztah nebyl za celou dobu svého trvání nikdy narušen.

Výchova mladých princů se řídila určitým řádem. Dětem se dostávalo soukromého vyučování řadou učitelů. Na výuku češtiny arcivévoda Karel Ludvík pozval starého učitele hejtmana Johanna von Witteka, kterého už znal z dob, kdy se s bratrem Františkem Josefem učili češtině. Výchovu a výuku vedl hrabě Ferdinand Degenfeld a po boku mu stáli další učitelé jako: hrabě Bohuslaw Aichelburg, hrabě Karl Coreth, hrabě Johann Nostitz-Reineck, hrabě Georg Wallis. Později pak: hrabě Karel Szápáry, hrabě Leopold Brandis, baron Heinrich Blangy, historik Onno Klop a prelát Dr. Godfried Marschall. Děti se učily francouzštině a angličtině, ale také díky mnohonárodnostnímu státu: maďarštině, italštině a už zmiňované češtině. Františkovi Ferdinandovi jazyky moc nešly. Krom toho probíhala výuka náboženství, počtů, dějin, zeměpisu, šermu, jízdy na koni, tance, gymnastiky a plavání. Bylo toho mnoho a nebylo to pro děti vůbec jednoduché. Sám František Ferdinand se v dospělém věku vyjádřil o způsobu vyučování opovržlivě.

V roce 1875, když bylo Františku Ferdinandovi dvanáct let, přišla událost, která mu změnila jméno a přiřadila jej k bohatým arcivévodům. Ve Vídni zemřel modenský vévoda František V.,bohatý a bezdětný arcivévoda Rakouský z Este. S vědomím, že je posledním nositelem jména Modena a Este určil ve své závěti, že zanechá své jmění co nejvýše postavenému Habsburkovi, který přijme jméno Este a zaváže se, že bude usilovat o dobytí vlády v Modeně.

Syn Františka Josefa, korunní princ Rudolf jako budoucí císař nepřicházel v úvahu. Proto František V. ustanovil svým univerzálním dědicem nejstaršího císařova synovce, nezletilého Františka Ferdinanda. Franci zdědil paláce a činžovní domy ve Vídni (Modenský palác), v severní Itálii zámek Catajo, palác v Benátkách, vilu d´Este v Římě, panství a zámek Chlum u Třeboně, peníze v bankách a sbírky uměleckých předmětů, sbírku zbroje, palných a chladných zbraní.

Dne 23.dubna 1878 císař František Josef První jmenoval svého synovce poručíkem uherského 32.pěšího pluku (Podmaršálek arciv. František Ferdinand d´Este, vévoda z Modeny). František Ferdinand oblékl císařův kabát, stal se vojákem císařovy armády a vojákem zůstane po celý život.

 

 

 

Prameny a literatura:

Prof. Dr. Wladimir Aichelburg : Franz Ferdinand von Österreich-Este und Artstetten
Prof. Dr. Wladimir Aichelburg : Der Thronfolger und das Meer
Schloss Artstetten : Meine Reise um die Erde
Prof. Dr. Friedrich Weissensteiner : Der verhinderte Herrscher
PhDr. Jan Galandauer, DrCs. : František Ferdinand d´Este Následník trůnu
Doc. PhDr. Jiří Pernes, Ph.D. : O trůn a lásku
Doc. PhDr. Jiří Pernes, Ph.D. : František Josef I.
Prof. PhDr. Otto Urban, CSc : František Josef I.
Bedřich Hlaváč : František Josef I.
Albert v. Margutti : Kaiser Franz Joseph
Georg Markus : Der Kaiser
JUDr. Carl v. Bardolff, genm. : Soladat im Alten Österreich
Mojmír Chromý : Mezi Konopištěm, Dachau a Artstettenem - 100 let od narození Maxe Hohenberga

nahoru