| Žofie Marie Josefína Albína Chotek Hraběnka z Chotkova a Vojnína od r.1900 kněžna z Hohenbergu od r.1909 vévodkyně z Hohenbergu (1.3.1868 - 28.6.1914) |
Byla dcerou rakouského diplomata a někdejšího českého místodržitele hr.Bohuslava Chotka z Chotkova a Vojnína(1829 - 1896). Její matka byla rozená hraběnka Vilemína Kinská z Vchynic a Tetova(1838 - 1886). Rodokmen Chotků sahal jako habsburský až někam do 13.století. Hraběnka se narodila ve Stuttgartu 1.března 1868 a původem patřila k nejvyšší české aristokracii. V rodinném kruhu Chotků se českého jazyka ale už neužívalo. Žofie byla štíhlounká, měla hnědé oči, bohaté kaštanové vlasy. Byla to vzdělaná dáma ovládající mimo němčiny i češtinu a maďarštinu. Početným dětem Bohuslava Chotka (9.sourozenců) se dostalo výchovy ve šlechtických rodinách obvyklé. Postrádali však majetek.
Rodový zámek Chotků Velké Březno
Žofie se od r.1888 stala dvorní dámou arcivévodkyně Isabely. Isabela byla provdána za arcivévodu Bedřicha velitele V.armádního sboru sídlícího ve svém paláci v Bratislavě. Kolem roku 1890 potkává František Ferdinand na různých statcích arcivévody Bedřicha hraběnku Žofii Chotkovou a navazuje s ní přátelský vztah. V době, kdy arcivévoda František Ferdinand sloužil v Praze se trvale stýkal s okruhem lidí, do kterého Žofie patřila, s českou aristokracií a s jejími blízkými příbuznými. Od r.1888 si dopisuje s hraběnkou Marii Thunovou starší sestrou Žofie. První dopis který se dotýká Žofie, nese datum 1894, kdy František Ferdinand radí Thunové, jak zařídit, aby se hraběnka Žofie dostala na ten správný ples, kde se mohou setkat.
Od dubna 1894, kdy František Ferdinand sloužil v Českých Budějovicích, stále častěji zajížděl do Bratislavy, kde navštěvoval palác arcivévody Bedřicha.
Bedřich a Isabela měli šest dcer, bylo přirozené, že četné návštěvy svobodného arcivévody budily naději, že nejžádanější potencionální ženich v celé říši, následník trůnu, si vybere jedni z nich. V úvahu přicházela nejstarší Marie Kristina.
Zleva: císař Vilém II., hraběnka Žofie Chotkova, hrabě Paar, arcivévodkyně Isabela, hrabě Wolkenstein, císař František Josef, plukovník Scholl a arcivévoda Bedřich. Lovecký zámeček Köröserdo 17. září 1897.
Vztah Františka Ferdinanda a Žofie Chotkové zůstával utajen ještě v roce 1898. František Ferdinand jistě tušil, že legalizace vztahu k milované ženě nebude snadná a napsal: ,,Když má našinec někoho rád, najde se vždycky v rodokmenu nějaká maličkost, která zakazuje manželství, a tak se stane, že u nás vždycky muž a žena jsou navzájem dvacetkrát příbuzní. Výsledkem je, že polovina dětí jsou blbci a idioti."
V dopisu hraběnce Fuggerové píše: ,,Docela dobře si dovedu představit ideální ženu, kterou bych měl rád a s kterou bych se mohl stát šťastný. Neměla by být nějakým mladým stvořením, ale měla by mít již upevněný charakter a názory. Taková princezna neexistuje, a proto považuji za lepší zůstat svobodný, než být celý život nešťastný."
Podle arcivévodova sloužícího Karla Mikuly v jadranském letovisku Opatija došlo k prozrazení vztahu Františka Ferdinanda a Žofie Chotkové. Žofie trávila čas na letním pobytu v Opatiji s některými z Isabeliných dcer. František Ferdinand ji tam tajně navštěvoval a arcivévodkyně Isabela vyvolala scénu, která prý vyvrcholila v prohlášení Františka Ferdinanda ,, Žofie je má nevěsta."
Žofie byla ihned propuštěna a útočiště našla u své sestry Zdeňky, která sloužila jako dvorní dáma u arcivévodkyně Štěpánky, vdovy po korunním princi Rudolfovi.
František Ferdinand musel sebrat všechnu svou odvahu, aby sdělil císaři své rozhodnutí oženit se s hraběnkou Chotkovou. Karel Mikula vzpomíná: ,,Nejhůře bylo v měsících, než se rozhodl svěřit se se svojí ženitbou císaři. Oddaloval to po celý rok a stálo ho to velké boje a sebezapření. Bylo to koncem října 1898, když jsme byli na pozvání hr.Harnauconta v jižních Uhrách. Vraceli jsme se přes Pešť, kde jsme byli ubytováni v hotelu Hungaria. Tenkrát čekal následníka snad nejtěžší okamžik v životě, následník jel k císaři se zpovídat a prosit o povolení k svatbě." Podle Mikulova sdělení byl následník tak rozrušen, ,,že v úzkosti až plakal a modlil se."
Císař František Josef I, Kaiser Franz Joseph I (1900)
Císař se považoval za strážce tradice dynastie. Rakouský arcivévoda si mohl vzít za rovnorodou manželku jen některou z habsburských arcivévodkyň a příslušnic královských a knížecích rodů, které v té době nebo někdy v minulosti panovaly.
Hraběnka Chotková nebyla dle předpisů rodiny rovnocenná pro sňatek s arcivévodou, který se měl stát císařem, neměla vlastností stát se císařovnou, a úmysl vzít si takovou ženu považoval František Josef za zpronevěru na postavení následníka! Tento sňatek by se mohl uskutečnit jen vedle trůnu, morganaticky, ale sňatek by vyvolal obtíže státoprávní a dynastické, a takových problémů se císař bál.
Např. uherské a české státní právo pojem nerovnorodé, morganatické manželství neznalo.
Děti z tohoto manželství nebudou arcivévody a nebudou mít právo na trůn! Zase se mělo splnit proroctví o nepřímém následnictví, protože následníkem by se v takovém případě stal nikoliv syn Františka Ferdinanda, ale jeho bratr Otto, který byl u císaře pro zhýralý život zapsán nejšpatněji. To vše císař synovci vykládal, a zvětšoval obtíže citátem pragmatické sankce. František Ferdinand trval na svém a prohlásil, že se za svou ženu a děti vzdá všech nároků arcivévodských, tedy i trůnu habsburského.
To císaře zarazilo. Patrně si vzpomněl na svoje nešťastné manželství, na katastrofu synovu a zdánlivě změknul. Ujišťoval následníka, že chce jen jeho štěstí, ale že musí uvážit všechny následky a důsledky, jenž by mohly ohrozit klid a pořádek ve státě. Císař dal arcivévodovi jednoroční lhůtu, aby věc znovu uvážil. Přijde-li po roce se stejným rozhodnutím, že svolení k sňatku od císaře beze všeho dostane.
Císař při tom zvážil všechny možnosti a zatím sám dělal, co mohl, aby Františka Ferdinanda odvrátil od jeho úmyslu.
Proti úmyslu Františka Ferdinanda oženit se s hraběnkou Chotkovou se postavili téměř všichni příslušníci habsburské rodiny, včetně bratrů Otty a Ferdinanda Karla. Dvorské kruhy vyvíjely nátlak i na Žofiiny sestry a bratra jenž byl státním zaměstnancem.
František Ferdinand a Žofie museli čelit přesvědčovací a zastrašovací kampani, a fronta útočníků byla vskutku široká: rodina, dvůr, státní a církevní činitelé.
Mezi hrstkou těch, kteří stáli na straně Františka Ferdinanda byla jako vždy nevlastní matka Marie Terezie: ,,Můj syn tvrdí, že nemůže být šťastný, nevezme-li si ženu svého srdce. Jeho štěstí je pro mne nejdůležitější."
Hofmistr na panství Konopiště Franz Janacek
Arcivévodův sekretář František Janáček: ,,Byl skutečně jediným, kdo znovu a znovu dodával svému pánovi odvahu, když v důsledku nesčetných překážek propadal zoufalství. Nepoddajně odolával všem pokusům jednotlivých členů císařského domu převést jej na stranu stojící proti arcivévodovi. A to prostým prohlášením, že má jen jednoho, a to svého pána, a tento pán vidí své životní štěstí jen v manželství se svou milovanou hraběnkou."
Několikrát se zdálo, že arcivévodovi nezbývá než jedna z dvou možností. Vzít si hraběnku a vzdát se následnictví, nebo se vzdát hraběnky a zůstat následníkem.
Na jaře r.1900 se František Ferdinand obrací na císaře s dopisem : "V tísni a strastiplné situaci, ve které se již dlouho nacházím, obracím se ještě jednou na otcovské srdce Vašeho Veličenstva s nejvřelejší prosbou o vyplnění mého jediného, nejvřelejšího a nejmilejšího přání, od kterého závisí má celá budoucí existence, mé štěstí, můj klid a má spokojensot. Manželství s hraběnkou je jediný prostředek, abych se stal tím, čím chci a musím být: mužem, který je věren svému povolání, šťastným mužem. ..."
Císař, nerad a s těžkým srdcem i díky nátlaku se strany německého císaře a cara Mikuláše II., dal souhlas k nerovnorodému sňatku. Odpoledne 25.června 1900 císař František Josef přijímá v audienci Františka Ferdinanda a předkládá mu podmínky, za kterých je ochoten svatbu povolit. Ještě téhož dne bylo ve Vídni vydáno dvorní oznámení, že ve čtvrtek 28.června 1900 ve 12.00 hodin koná se v Hofburgu slavnostní přísaha arcivévody Františka Ferdinanda.
Dne 28.června 1900 byla v sálu tajných radů císařského hradu napjatá atmosféra k prasknutí. Ve slavnostních stejnokrojích zde stáli nejvyšší dvorští úředníci, dospělí členové panovnického domu, přítomen byl vídeňský arcibiskup kardinál-kníže Anton Gruscha, uherský primas kardinál Lorenz Schlauch, kolem nich stála skupina biskupů, nechyběli prezidenti poslanecké a panské sněmovny říšské rady, ministři, tajní radové, generalita a další důležití činitelé.
V pravé poledne se za znění bubnů a fanfár otevřely dveře dokořán a do místnosti vstoupil císař a král František Josef I. s doprovodem. Arcivévodové se postavili po císařově levici, na pravici byl uveden František Ferdinand.
Když panovník usedl na trůn zahájil akt krátkým projevem : "Pozval jsem všechny členy našeho rodu, své tajné rady a ministry k dnešní slavnosti, protože přísaha, která dnes bude složena, je velmi důležitá pro rodinu arcivévodů i pro mocnářství. Vždy jsem choval v srdci přání pečovat o dobro všech členů arcivévodské rodiny. Chci svému synovci podat nový důkaz své obzvláštní lásky a svolil jsem k jeho sňatku s hraběnkou Žofií Chotkovou. Hraběnka Žofie Chotková sice pochází ze vznešeného rodu, ale ten nenáleží k těm, který podle obyčejů naší rodiny lze pokládat za rovnocenný s naším. Protože však jen ženy z rovnocenných rodů lze pokládat za stejnorodé, je nutno považovat tento sňatek za morganatický a děti, jimiž by byl tento sňatek požehnán, nemohou sdílet práv arcivévodské rodiny. Aby platnost této zásady byla zabezpečena pro budoucnost, složí dnes nejjasnější pan arcivévoda přísahu v tom smyslu, že toto vše plně uznává, že jeho sňatek s hraběnkou Žofií Chotkovou je sňatek morganatický a tedy následkem toho nelze sňatek pokládat za stejnorodý a že děti z tohoto manželství nemohou mít právo dětí z manželství stejnorodého. Vyzývám ministra císařského domu, aby přečetl nejjasnějšímu panu arcivévodovi přísahu."
Poté ministr zahraničí Agenor hrabě Goluchowski začal číst přičemž zdůraznil, že listina existuje také v maďarské verzi : "My, arcivévoda František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria Rakouský-Este, atd., prohlašujeme.... Dříve než přikročíme k uzavření manželského svazku, považujeme za svou povinnost potvrdit, odvolávaje se na rodinné zákony, jejichž ustanovení zejména s ohledem na sňatek, který uzavíráme, v celém rozsahu uznáváme a prohlašujeme závazně, že naše manželství s hraběnkou Žofií Chotkovou není rovnorodé, nýbrž manželství morganatické, a kterým se má považovat nyní a pro všechny časy. Na jeho základě naše paní manželka ani děti, které by Božím požehnáním z našeho manželství vzešly, ani jejich potomci si nemohou činit nároky na práva, pocty, tituly, erby, výhody atd., které náleží rovnorodým manželkám a dětem pocházejícím z rovnorodých manželství pánů arcivévodů.
Zejména uznáváme a prohlašujeme však ještě výslovně, že ani našim dětem pocházejícím z uvedeného manželství a jejich potomkům, protože nejsou členy nejvyššího panovnického domu, nepřísluší právo na následnictví na trůn v královstvích a zemích zastoupených v říšské radě a tím ve smyslu článku zákona z r.1723 I. a II. v zemích uherské koruny a jsou dokonce vyloučeny z nástupnictví na trůn.
Zavazujeme se svým slovem, že toto prohlášení, jehož významu a dosahu jsme si plně vědomi, uznáváme pro nás závazným po všechny časy, jako pro naši paní manželku a naše děti a jejich potomky, a že se nikdy nepokusíme toto naše dnešní prohlášení odvolat nebo něco podniknout, co by směřovalo k tomu, aby jeho závazná síla byla zeslabena nebo zrušena..." K potvrzení tohoto ve dvou vyhotoveních předloženého prohlášení jsme vlastnoručně vyhotovili tyto listiny a opatřili je svou arcivévodskou pečetí.
Když ministr Goluchowski domluvil, přistoupil arcivévoda k malému stolku, na němž stál krucifix císaře Ferdinanda II. Bez zaváhání položil na znamení přísahy pravou ruku na evangelium, které nesl vídeňský arcibiskup, a pak podepsal německý a také maďarský text prohlášení. Účastníci shromáždění vzpomínají, že arcivévodu vynucený akt hluboce dojal: byl prý rudý v obličeji, oči měl vlhké potlačovanými slazami, jen obtížně hledal slova.
František Ferdinand v dopise Žofii, 28.6.1900 : "Žofi, Žofi, Ty moje všechno! Můj poslední dopis před naším definitivním spojením! ... Po pobožnosti bylo dopoledne v hrozném očekávání tohoto velikého ceremoniálu v Hofburgu. Byl to ten nejtěžší den v mém životě! Ale z lásky k Tobě jde všechno! ... Slavnost byla strašně zlá. Již když jsem před ní musel čekat společně se všemi arcivévody na Jeho Veličenstvo! Ty obličeje! Jen Bedřich, Leopold Salvátor a starý Josef velmi přátelští. Bratři upejpaví, Luziwuzi (Viktor Ludvík) v slzách... Rainer zlomen. Děsné! Žofi, mužeš být trošičku pyšná na svého muže, neboť si myslím, že žádný z přítomných arcivévodů by pro svou ženu neudělal to, co jsem pro Tebe udělal já. Bylo to hrozné, ale pro Tebe učiním všechno! Něco, co Tě potěší, je, že po obřadu Jeho Veličenstvo zamířilo ke mně, podalo mi ruku, kterou jsem políbil... Věčně, věčně Tvůj šťastný, oddaný, Tebe na rukou nosící Franci."
