"NEVĚSTY PRO CÍSAŘE"

František Josef I. (1854)

Jak ubíhal čas a přibývala léta, vyvstávala potřeba najít císaři vhodnou nevěstu. Počátkem 50. let 19. století dozrávalo v Evropě spolu s ním i několik princezen, které mu byly rovny rodem a o nichž bylo možno uvažovat jako o jeho životních partnerkách. Obstarání budoucí manželky milovanému synovi si vzala za své arcivévodkyně Žofie. Od společenské sezóny 1849 do jara 1851 uspořádala Žofie u dvora celkem devět skvostných plesů, na kterých patřil František Josef k nejzdatnějším tanečníkům. V rámci přísného protokolu se při těchto a dalších příležitostech bavil rád a nikdy neměl nouzi o vhodné partnerky. Všechno to byla pečlivě nastrojená a kontrolovaná hra. Matka byla v tomto ohledu podobně prozíravá a zdrženlivá jako tehdejší kancléř Schwarzenberg v politice.
Ve chvílích rozhodování během roku 1852 vyloučila Žofie možné sňatkové kombinace uvnitř širšího habsburského příbuzenstva a hledala především mezi německými princeznami. Zkoušela to nejdříve u sestry v Drážďanech, ale vyhlédnutá saská princezna Sidonie vkusu Františka Josefa rozhodně neodpovídala. Slibněji se rozvíjela jednání s další sestrou v Berlíně, kam také na přelomu let 1852/53 vedla cesta císaře Františka Josefa. Císař byl polichocen milým a přátelským přijetím a ani pruská princezna Anna mu nebyla nesympatická.

Princezna Anna Pruská

Přestože se obě sestry snažily, co jim síly stačily, královská vůle se neprosadila proti státně politickým zájmům. Dynastické spojení Habsburků a Hohenzollernů na nejvyšší úrovni mohlo mít dalekosáhlé důsledky pro politiku v celém ještě nejednotném Německu. Pruská politika již dlouho nesměřovala ke smíru a dynastickému podřízení, nýbrž k řešení, které o 13 let později přinese Hradec Králové.

Arcivévodkyně Žofie měla pocit, že sňatek jejího syna by se neměl odkládat, se rozhodla hledat řešení ve staré vlasti, v Bavorsku. Tam vládl katolický rod Wittelsbachů, z něhož sama pocházela. Její nejmladší sestra Ludovika, provdaná za vévodu Maxmiliána Bavorského, měla dceru na vdávání. Jmenovala se Helena a bylo jí 19 let. Žofie si ji dovedla dobře představit jako svoji snachu. Arcivévodkyně Žofie si uvědomovala určité riziko, které by z tohoto případného sňatku vyplývalo. Arcivévodkyně napočítala celkem dvaadvacet případů, kdy příslušníci obou rodů uzavřeli manželství, ale i přesto začala podnikat kroky, aby se tak stalo po třiadvacáté. Vhodnou příležitostí k seznámení s Františkem Josefem spatřovala v oslavě jeho narozenin v Bad Ischlu. Lázeňské město s nádherným horským okolím učarovalo mladého monarchu natolik, že se sem vracel po celý život. Žofie neváhala a sestře Ludovice naznačila svůj záměr, následně ji i s dcerou pozvala. Ludovika pozvání s radostí přijala. Nepřijela však jen s Helenou (Nené), ale i s mladší ještě ne ani šestnáctiletou dcerou Alžbětou (Sissi).

Helena Karolína Tereza vévodkyně Bavorská (*4.4.1834 Mnichov - † 16.5.1890 Řezno)	Alžběta Amálie Evžénie vévodkyně Bavorská (*24.12.1837 Mnichov - † 10.9.1898 Ženeva)

Dorazily 16.srpna 1853, dva dny před císařovými třiadvacátými narozeninami. Ažběta, dosud napůl dítě, dobře chápala, že hlavní hrdinkou je zde starší sestra Helena a jistě jí ani nenapadlo, že by svou pouhou přítomností mohla zhatit pečlivě zosnované plány dospělých. Arcivévodkyně Žofie sestru Ludoviku srdečně objala, zatímco obě neteře, které se před ní způsobně uklonily, se dívala trošku z patra. Jakmile Nené viděla, že si jí teta naprosto bez zábran prohlíží od hlavy až k patě, rychle se otočila, protože cítila, jak pod kritickým pohledem arcivévodkyně rudne až po kořínky vlasů. Nevytýkala nic její postavě ani nevšedně půvabné tváři, ale černé smuteční šaty byly prostě „hrozné". Žofie vrhla na sestru vyčítavý pohled. Při vší pietě k zesnulému vzdálenému strýci - tady je ve hře přeci víc! Jak mohla Ludovika to děvče tak nevhodně obléknout! Žofie nevěděla, že obě dívky ani neměli čas se převléknout, když už přišel vzkaz, že teta je netrpělivě očekává. Čím déle ji teta pozorovala, tím byla Nené rozpačitější. Ale teta ještě není František Josef. Po prvním pozdravení se naštěstí rozpačitost brzy vytratila a obě dívky zapomněly na ostych před císařskou tetičkou. Především Sissi se vesele rozpovídala, jak byla zvyklá z Possenhofenu. Žofie udiveně a popuzeně povytáhla obočí a káravě se na dívku zadívala.
Za chvíli se měl podávat čaj, na nějž byl ohlášen taky František Josef. Matka ho požádala, aby nebyl přítomný hned při příjezdu sestřenic a tety, protože chtěla bavorské příbuzné uvítat nejdřív sama a přitom si prohlédnout Nené. Teď však nadešla chvíle, kdy se otevřely dveře a vstoupil usmívající se císař.

František Josef nenuceně přistoupil k tetě a vlídně ji pozdravil. Pak podal ruku Nené, stojící vedle matky. Nestačil zabránit tomu, aby před ním dívka neudělala hlubokou dvorskou úklonu. Císař svou sestřenici pozvedl a oba mladí lidé proti sobě stáli chvíli mlčky, jeden si prohlížel druhého a nevěděli co si mají říct. A protože František Josef toho nikdy v životě moc nenamluvil, rozhostilo se rozpačité ticho. Pak padl císařův pohled na mladší tetinu dceru Sissi, která zvědavě pozorovala první setkání své sestry s jejím budoucím manželem. Když František Josef pozdravil přirozenou a svěží Sissi, mihl se na jeho vážné tváři úsměv. Zažertoval, Sissi pohotově odpověděla a pak se jí zeptal, jaká byla cesta do Ischlu. Nené se poněkud neobratně snažila upoutat k sobě pozornost Františka Josefa a navázat s ním rozhovor, ale příliš se jí to nedařilo. Zvláštní situace, v níž se Nené ocitla, si pomalu povšimla i arcivévodkyně Žofie. Ano, co to do jejího syna vjelo, že se zajímá jen o to, co vykládá malá a spíš tuctová Sissi? Copak si nepovšiml, jak je Nené atraktivní, copak nemá oči? Proč se na Helenu aspoň nepodívá, přece by musel vidět, že navzdory černým šatům má nádhernou, jako proutek štíhlou postavu, dokonalou bílou pleť a že černé vlasy jí opravdu půvabně rámují obličej. Nené stála a nevěděla, co tu vlastně dělá. I když se podával čaj a všichni se nenuceně posadili, císař měl oči a uši jenom pro Sissi. Ta si toho, jak se zdálo, ve své dětské naivitě vůbec nepovšimla a na všechny otázky Františka Josefa odpovídala s naprostou nenuceností a přirozeností. A zatímco konverzovala s císařem, pokradmu pomrkávala na svého bratrance arcivévodu Karla Ludvíka, který přišel do pokoje. S ním se Sissi již už kdysi v Innsbrucku viděla a navzájem si dopisovali. Císařův bratr byl nadšený, že zase vidí sestřenku z Possenhofenu. Nyní se z patnáctileté Sissi stala rozkošná mladá dívka a Karel Ludvík si dovedl představit, jaké by to bylo, kdyby se spolu sblížili.
Ale čím víc se císař věnoval Sissi, tím zachmuřeněji se díval Karel Ludvík.

Co se to tu děje? Copak matka nevyhlédla pro bratra jako nevěstu Nené? Co kdyby ho napadlo, že si nevybere Helenu, ale Alžbětu? Karel Ludvík to ani nechtěl domyslet. To by bylo strašné, kdyby měl ztratit dívku, o níž snil! Amorův šíp dávno zasáhl císařovo srdce. Žádná moc na světě, ani drahá mamá, by ho nedokázala přimět, aby si vzal za ženu Helenu, kterou mu vyhlédli. František Josef, který byl zvyklý vždycky všechno obracet a každé rozhodnutí desetkrát rozmyslet, se do malé Sissi zamiloval až po uši.
Nyní nadešel den, kdy měl František Josef říši a národu oficiálně představit budoucí císařovnu. Dopoledne se císařova matka snažila znovu ještě jednou promluvit se synem. Podle očekávání byl rozhovor zcela jednostranný. Čím déle František Josef o Sissi mluvil, tím ustaraněji se Žofie tvářila. Obávala se, že všechny její domluvy nepomohou a všechno přimlouvání za Nené je zbytečné. Večer, do nějž před nedávnem vkládaly Žofie a Ludovika tolik nadějí, očekávaly teď s velkými obavami. Stovky světel ozařovaly hotel Austria v Ichlu. Když bavorská vévodkyně Ludovika vstoupila s oběma dcerami do sálu, v davu to jen zašumělo. Bavorské princezny jsou opravdu okouzlující. Nené vypadala tak úchvatně! Bílé šaty zvyšovaly křehký půvab její vysoké, štíhlé postavy, zelený myrtový věneček podtrhoval bohatost tmavých vlasů lemující pravidelný a zajímavý obličej. František Josef musí být slepý, když se mu takhle atraktivní dívka nelíbí! Rozkošná a dětsky dívčí Sissi byla v prostých růžových mušelínových šatech. Sissi se necítila ve své kůži, protože navzdory své naivitě si minulého večera všimla, že z ní bratranec nespouští oči. Všechno jí to bylo jaksi trapné. Konečně ukázaly hodiny půlnoc a dámy a pánové se řadili ke kotilionu, vzrušené hovory umlkly a v sále se rozhostilo hrobové ticho. Všechny přítomné zajímalo jen jedno, co udělá císař, kterou z obou dívek si vybere?
František Josef pomalu vstal a zamířil přes sál přímo k Sissi. S lehkou úklonou jí předal kytici květin a požádal jí o tanec. Sissi váhavě vstala a sledována stovkami očí pomalu kráčela po boku císaře na taneční parket. V té chvíli se rozhodl Alžbětin osud. František Josef jí držel v náručí a spolu tančili. Pro něho toho večera existovala jenom jediná: Sissi! A všichni v té chvíli věděli, kdo se stane rakouskou císařovnou.
Karlu Ludvíkovi, bratru Františka Josefa, se rázem zhroutily všechny plány do budoucna. Proč se právě „jeho" Sissi musela bratrovi zalíbit tak, že si ji chce hned vzít? Copak Nené není taky atraktivní? Svou jemnou a ušlechtilou povahou by se k vážnému a klidnému Františku Josefovi hodila mnohem lépe a určitě by z ní byla dobrá císařovna. Rozhodně by pro něho byla lepší než veselá a nenucená Sissi, s jejími někdy tak melancholickými záchvaty! Ludvík si nedovedl představit sestřenku po boku císaře. Vždyť on a Sissi měli tolik společných zájmů. Tak jako Karlu Ludvíkovi se přes noc zhroutil svět, stejně dopadla Nené. Že jí Sissi přebrala císaře, pro ni nebyla taková katastrofa. Muž, kterého by si měla vzít, jí byl příliš cizí. Sice se jí líbil, ale mezi zalíbením a láskou je přece jen velký rozdíl.
Příštího dne, 18.srpna 1853, v den dvacátých třetích narozenin císaře Františka Josefa I., vydala Ludovika jménem své dcery oficiální prohlášení. Říkalo se v něm, že Alžběta vévodkyně Bavorská je ochotna stát se manželkou Františka Josefa. Protože Alžbětin otec, vévoda Max Bavorský, nebyl v Ischlu, arcivévodkyně Žofie krátce předtím požádala jménem svého syna o ruku Sissi Ludoviku.

Možná že i Františka Josefa přepadly v duchu lehké pochybnosti, jestli ve spontánní zamilovanosti udělal skutečně správné rozhodnutí na celý život. Dalo se od Sissi opravdu očekávat, že si uvědomuje, že podala ruku muži, který bude denně konfrontován s nespočetnými problémy, hrnoucími se na něho ze všech koutů obrovské říše, který nemá skoro vůbec čas pro sebe a patrně ho nebude mít ani pro rodinu? Sissi prý prohlásila : „Kdo by ho nedokázal milovat...jenom kdyby nebyl císařem." S tímto traumatem bude muset žít celý život a bude se muset snažit nějak se s tím vypořádat. Tenkrát v Ischlu, ve svých patnácti letech nemohla předvídat, že na tom jednou ztroskotá. Neměla tušení, co ji jednou potká, že to nebudou jiné ženy, které by ohrozily její manželství, že její city neochladnou, proto, že by ji František Josef nemiloval, ale že zhoubou jejího manželství bude jeho smysl pro plnění povinností vůči mocnářství.

Vévoda Maxmilián a vévodkyně Ludovika Bavorští, rodiče Alžběty v pozdějších letech.

Svatba byla stanovena na pondělí 24.dubna 1854 a konat se měla ve Vídni. Mezi touto dobou navštívil několikrát František Josef svou mladinkou nevěstu v Possenhofenu na Starnberském jezeře.
Alžběta vyjela s rodiči a sourozenci Ludvíkem a Helenou z Mnichova ve čtvrtek 20. dubna a v ulicích města se tísnily davy obecenstva, aby se rozloučily s odjíždějící princeznou. Ve Straubingu usedla na parník dunajské paroplavby, který ji dopravil do Lince. Na březích Dunaje stáli lidé a zdravili Sissi, třebaže se na palubě lodi ukázala jenom zřídka. V každém sebemenším městečku, kde přistáli nebo se ubytovali, se konaly slavnostní hostiny a pronášely projevy na počest vznešené nevěsty a jejího budoucího manžela. Císař na ni netrpělivě čekal ve Vídni na břehu Dunaje a s ním obrovské davy lidí. Konečně kolesový parník František Josef připlul. Jakmile na břehu zařinčely kotvy, císaře nic neudrželo a bez ohledu na lidi se rozběhl k lodi, strhl Sissi do náručí a políbil ji. Nadšení Vídeňáci propadli v jásot. Ani Sissi a ani nikdo z přítomných sledujících tuto dojemnou scénu na březích Dunaje, nemohl tenkrát tušit, že si František Josef ve své zamilovanosti a snad i z pravé lásky vezme tu nepravou ženu.

Připlutí do Nussdorfu.

top