Alexander Brosch šlechtic z Aarenau křídelní pobočník a přednosta vojenské kanceláře následníka trůnu v letech 1906-1911 k dispozici Nejvyššímu rozkazu

Plukovník 2.pluku tyrolských císařských myslivců (1913)

* 8. 10. 1870 Temešvár - † 7.9.1914 Halič

Manželka : Natalie Schubernig-Wukellic († 1972)
Bratr : Theodor Brosch von Aarenau (1869 - 1944) vojenský technik a generálmajor.

Vojenská služba v datech :

V roce 1890 po absolvování vojenské technické akademie v hodnosti poručíka (Leutnant) převelen k ženijnímu pluku.

01. 11. 1893 přidělen do generálního štábu v hodnosti nadporučíka (Oberleutnant).

01. 02. 1906 přidělen v hodnosti kapitána (Hauptmann) jako křídelní pobočník Jeho c. a k. Výsosti arcivévody Františka Ferdinanda d´Este.

01. 05. 1906 jmenován majorem a přednostou vojenské kanceláře následníka trůnu.

1.1.1909 Císař František Josef I. oficiálně uznává statut "vojenská kancelář" následníka trůnu ve struktuře císařské a královské armády. A. Brosch z Aarenau oficiálně ustanoven přednostou vojenské kanceláře a povýšen do hodnosti podplukovníka. (Oberstleutnant).

22. 11. 1911 opouští své místo u arcivévody Františka Ferdinanda a je převelen ke 2.tyrolskému pluku císařských myslivců.

24. 01. 1913 jmenován plukovníkem (Oberst) a velitelem pluku.

07. 09. 1914 padl na východní frontě (Hujce-Rawa v Haliči). Dnešní Ukrajina.  

Odchod barona Becka z funkce náčelníka generálního štábu otvíral Františku Ferdinandovi cestu ke skutečnému vlivu v armádě. Vedle této události, která vzrušila armádu i veřejnost, se v témž roce, v roce 1906, událo ještě něco jiného, čehož si málokdo všiml, a když náhodou ano, tak tomu nevěnoval příliš velkou pozornost: novým šéfem vojenské kanceláře následníka trůnu se stal major generálního štábu Alexander Brosch von Aarenau. Dosud o vojenské kanceláři následníka trůnu sotva kdo slyšel. Pracovali v ní dva důstojníci. Zajišťovali inspekční cesty a účast následníka trůnu na manévrech, shromaždovali informace, které jim poslala císařova vojenská kancelář, ministerstvo války a generální štáb. Nic se zde nerozhodovalo.
Ani sám František Ferdinand netušil, když jmenoval nového šéfa své vojenské kanceláře, že se z ní vyvine významná mocenská centrála, která bude mít nejen v armádě, ale v celé státní správě tak pronikavý vliv. Arcivévoda si jej po zralé úvaze vybral sám, přesto byl zvědav, jak se nový pracovník osvědčí. Jeho spokojenost den ze dne rostla, den ze dne se ukazovalo, že nemohl volit lépe.

Přeměna následníkovy vojenské kanceláře ve vlivné a obávané administrativní a mocenské centrum je příkladem toho, jak význam a váha instituce může záviset na schopnostech člověka, který ji řídí. A Alexandr Brosch byl mimořádně schopný. Ačkoli se čtenář v knihách setká s příklady vojenské profesionální zabedněnosti, o intelektu, nadání a činorodosti majora generálního štábu Alexandra Brosche má autor vysoké mínění. Není sám. Současníci i historici shodně obdivují jeho inteligenci, vytrvalost, schopnost dobře vycházet s nedůvěřivým, podezíravým a impulzivním Františkem Ferdinandem. Všichni, kdož jej osobně znali, potvrzují, že se stal nejvlivnější a nejvýznamější osobou v arcivévodově okolí. Dokonalý dvořan a diplomat, přitom naprosto přímý, statečný a bezúhonný charakter, který dobře znal následníkovu povahu. Dokázal arcivévodovi, pokládal-li to za nutné, rozhodně odporovat a měl na to zřejmě svou vlastní osvědčenou metodu. Dokázal vyřešit každou, i tu nejnepříjemnější situaci a arcivévodu ovlivňoval jako nikdo před ním a nikdo po něm. Jemu František Ferdinand věnoval tolik důvěry, jako žádnému jinému mezi svými spolupracovníky a rádci, a to nejen v době, kdy mu Brosch dělal přednostu vojenské kanceláře a křídelního pobočníka, ale také později, kdy na vlastní žádost z tohoto úřadu odešel.
Následníkova důvěra k němu šla až tak daleko, že jej pověřil zastupováním své osoby při audiencích. František Ferdinand tyto nepříjemnosti, jak říkal, ze srdce nesnášel. Pověřil proto Brosche, aby všechny žadatele, prosebníky a přímluvce přijímal jeho jménem a sám jemu průběh jednání pouze tlumočil.

Brosch zahájil zápas, který bychom mohli nazvat zápasem o kompetence. Trval na tom, že o všem, co se děje v armádě a vojenské správě, musí vědět vojenská kancelář následníka trůnu. Důsledně požadoval, aby písemnosti vojenského ministerstva, generálního štábu i zprávy vojenských atašé byly dodávány jak vojenské kanceláři císařově, tak vojenské kanceláři následníka trůnu. Prosazoval zásadu, že každá důležitá organizační či personální změna v rakousko-uherské armádě musí být dána na vědomí následníkově kanceláři a vyžaduje její souhlas. Vyznal se dobře v organizaci armády a vojenské správy, měl v jejich řadách přátele a informátory, a tak s vytrvalostí a energií sledoval, zda tyto požadavky jednotlivé úřady a služební místa respektují. V průběhu jednoho roku se z následníkovy vojenské kanceláře stal mocenský faktor. Každý příslušník vojenské byrokracie si rozmyslel opominout příštího císaře. A tak velké - tj. císařově - vojenské kanceláři vyrostla konkurence v malé kanceláři následníka trůnu.

Pracovní tempo v arcivévodově kanceláři bylo vzhledem k šíři úkolů velmi vysoké. Momořádný význam přikládal následník trůnu rozboru denního tisku. Vojenská kancelář pro něj zpracovávala přehled tisku z nejméně třiceti domácích a zahraničních listů. V důsledku toho arcivévodovi nezbývalo mnoho času na studium akt. Přesto obdržel takřka každý den, bez ohledu, kde se zrovna nacházel, z vojenské kanceláře větší či menší balík spisů, situační zprávu zpracovanou šéfem kanceláře s přílohami všeho druhu, některé spisy ministerstva války, spisy náčelníka generálního štábu, zprávy jiných ústředních míst s připravenými stanovisky, dopisy, žádosti a hlášení nejrůznějšího druhu a to vše s návrhem odpovědi. Část korespondence následník trůnu vyřídil okamžitě, druhou část po přečtení odložil. Když arcivévoda, ať již právě pobíval na Konopišti, Chlumu u Třeboně nebo Blühnbachu, dospěl k názoru, že je čas nahromaděné spisy ve velkých deskách zlikvidovat, povolal šéfa své vojenské kanceláře k sobě, a ten musel v jeho přítomnosti akta vyřídit. Zůstal tak dlouho, dokud vše nezpracoval a desky opět nezely prázdnotou.

MILITÄRKANZLEI
SEINER K.U.K. HOHEIT DES DURCHL. HERNN GENERAL DER KAVALLERIE UND ADMIRAL
ERZHERZOG FRANZ FERDINAND

Untere Belvedere, Rennweg 6, Wien