Otto František Josef Karel Ludvík Maria arcivévoda Rakouský (1865 - 1906)

Mladší bratr následníka trůnu, druhý v nástupnickém pořadí.
"Generál jezdectva 1905"

* 21.4.1865 Štýrský Hradec; † 1.11.1906 Vídeň
oo Drážďany 2.10.1886 s princeznou Saskou Marií Josefou

Děti :
Karel František Josef (1887-1922) císař a král Karel I. 1916-1918
Maximilián Evžen Ludvík (1895-1952)

Otec a syn Karel František Josef

V letech 1895-1898 se stal arcivévoda Otto vážným kandidátem na následníka císařského trůnu. Bylo to v době onemocnění bratra Františka Ferdinanda nebezpečnou chorobou tuberkulózou. Plukovník Karel Bardolff napsal ve svých vzpomínkách : Léta bojoval František Ferdinand se smrtí. Kreatury, které se k němu dříve lísaly a využívaly jej, se nyní bez ostychu obrátily k nové naději, jeho bratrovi Ottovi.

Císař František Josef začal sám do značné míry počítat s nástupnictvím Otty, i když nebyl příliš nadšen. Na císařův příkaz byl Ottovi dán k dispozici vídeňský palác Augarten, obdržel početnější dvůr a začal být pověřován úkoly reprezentovat dynastii.
Lehkomyslný Otto proslul četnými skandály a výtržnostmi. Po úloze hlavy dynastie a státu nijak netoužil. Politika ho v podstatě nezajímala. Jeho bezstarostný život a milostné avantýry, které vyhledával a kterými se ani zvlášť netajil, zavdaly příčinu ke spoustě klepů. Svoji ženu, saskou princeznu Marii Josefu, nemiloval. Jejich manželství se stalo zcela formálním. Nedlouho po narození druhého syna arcivévoda svou manželku opustil a žil samostatně, vesele a nezávisle. Líbilo se mu, že byl označován za nejkrásnějšího jezdeckého důstojníka armády ,,krásný Otto". Jeho sexuální vztahy se ženami byly početné, větinou přelétavé, ale i delší a vášnivé.
Ottovy milostné avantýry František Ferdinand s pobavením přecházel. K hlubšímu odcizení mezi oběma bratry došlo v době boje o prosazení sňatku se Žofií Chotkovou. Mezi bratry Otto Františka Ferdinanda podpořil, navenek se však obával veřejně vystoupit v jeho prospěch. František Ferdinand o této bezzásadovosti věděl a do jisté míry ji chápal, ale taky ji bratrovi zazlíval.
Typické pro Ottu bylo, že se v době nejostřejšího sporu odklidil do Benátek. Arcivévoda Otto to hrál na obě strany a protivit se autoritě císaře Františka Josefa se velice obával.

V důsledku promiskuitních sexuálních vztahů onemocněl Otto vážnou pohlavní chorobou, syfilidou, v té době těžko léčitelnou. V závěrečné fázi rozklad tkáně zasáhl hrtan. Z důvodu onemocnění byl Otto v roce 1904 zproštěn vojenské služby, jmenování generálním inspektorem jezdectva roku 1905 bylo jen formální záležitostí.

Plukovník-majitel hulánského pluku č.1

Arcivévoda Otto František Josef zemřel ve Vídni 1.listopadu 1906, ošetřován pouze svou nevlastní matkou arcivévodkyní Marií Terezií a poslední milenkou herečkou Luise Robinsonovou, matkou jeho nemanželské dcery.
Po smrti arcivévody, přijal císař prasynovce Karla ve zvláštní audienci. Karel František Josef se stal oficiálně druhým následníkem trůnu.
Z dopisu F.F. hraběti Jaroslavu Thunovi: "Dovedete si představit, co jsem prodělal a jaké jsem měl pocity, víte přece jak moc jsme na sobě dřivě viseli a jak jsme spolu strávili celou dobu dětství a mládí. Ubohý Otto poslední rok strašně trpěl a jeho skon byl pro něho pravým vykoupením. Nechť mu Bůh dá věčný pokoj. Převzal jsem těžký úkol a to poručnictví obou jeho synů. Tento úkol nebude pro mě lehký, ale všechno, co umím, nasadím, abych z nich vychoval dobré křesťany, Rakušany a Habsburky."

František Ferdinand svého nástupce nechal zařazovat jako ordonančního důstojníka při manévrech, navrhoval císaři, aby Karla místo něho pověřoval reprezentačními úkoly doma i v zahraničí.